INTERMEZZO – TÉMA JE POZNANÁ NUTNOST.

25. ledna 2017 v 10:35



Co jsem věděl tenkrát tu srpnovou středu po tom, co jsme se minuli?

Zhruba věk, přibližnou výšku, odstín a délku letních červených šatů, letmý náznak obličeje, vnější energetický potenciál hereček nebo modelek (aniž vím, odkud se jim cosi takového bere), divnou podobu zubů, jimiž se mi připomínala, nebo dokonce vnutila, nápověď dojmu podoby mé možné budoucí krásné Smrti.
A zejména, a především, celá ta situace se mi udála v dojmu se vším místně vizuálním se mísícího řídce šedého mraku, z něhož zřetelně proti vnějšímu světlu vystupoval tvar culíku sčesaného ze světlých vlasů.
Jako případné vodítko k nalézání jsem měl jen jej.

Nevím už, jak jsem v celém pátrání postupoval, a nikdy už se asi ani nedozvím, byť jsem si vedl o takovém všem průběžně jako deníček psané blogy, nebudu už je asi nikdy číst.
Postupoval jsem takto, ale stejnou metodou jsem mohl postupovat od jiného začátku i jinak: hledat v internetových fotografiích (z) Luhačovic všechny na napsané zadání cůpek; nebo culík.

Třeba tak.


Včera večer jsem si tento způsob vyzkoušel, své druhu rozpomínání, onu anagnorizi, ano, dovedl mě opět k témuž obličeji, jak jej znám velmi přibližně podobný tomu původnímu, do něhož, nebo jeho rekonstrukce, jsem se zřejmě postupně zamiloval. A vůbec mě tahle kolize nediví, neboť jsem velmi naléhavě upřímně ctitelem oné zásady, že dramaturgové mají být zamilovaní do svých hereček.
Já mám teda k takovému účelu avatarku, nebo jak to nazvat…


Přes tuhletu fotografii, třebaže nesouvisí, bych se býval byl dostal.
Pokud je tedy správně stanoven cíl, pak každá důsledně načatá cesta nás k němu zřejmě dovede.

Dneska vím, na rozdíl od stavu nápovědi fotografie samé, jaká měla má dotyčná při reklamním fotografování náušnice, když připomínají se mi nejméně troje, klidně bych zaměnil, dokonce že jiné opálení zad, vždyť i cůpek sám, jako tvar, se mi příliš nepřipomínal, a klidně bych proto pátral i po způsobu stažení vlasů té osoby napravo, masérky.
Obě jsou světlovlasé, za kterýchsi ještě jiných konstelací, možná, že bych kterousi z nich hledal, vyptával se po nich - obdobně, jak jsem činil po jiné…

Je to divné, jak mě cosi divně tak naprosto samozřejmě pudilo, při bilancování posuzováno, k napohled tak samozřejmě snadno dosažitelnému výsledku.
Ale jsem si jist, že jinému by se tak snadná cesta sama od sebe nenaskytla.
Přičemž se mi vybavují ony antiteroristické programy, které mezi miliardami internetových fotografií umějí identifikovat jen onu jednu určitou hledanou tvář, přičemž nezáleží, v jakém prostředí ji naleznou.
Zdá se tedy, že jsem, mezi těmi vůči mně milionovými možnostmi, postupoval jako čímsi hodně podvědomým naprogramovaný robot.


V prostředí bez pomocí jiných, v nezájmu, obklopen jejich nerozvíjející hloupostí, jsem k témuž cíli mohl postoupit i jinak, jako by nebylo jiného vyhnutí, než dospět, třeba od této opět světlovlasé poněkud bizarní lázeňské fotografie: náušnice, jejich tvar, jsem si od prvního setkání nepamatoval - ale podobou obličeje bych tuhletu možnost vyloučil.
Ale zvědavost by mne zase, opět stejně neúprosně, dovedla, poněvadž jen o pár obrázků dál…

Je tu jakási podivná předurčenost, trvající, když se takto ohlédnu, trvající od první chvíle setkání, související s nějakým podobně vnuknutým úkolem, nebo čím, abych si zarýmoval, nekončím - třebaže odtud již odcházím, budu pokračovat kdesi jinde, ve výsledku film z toho musí být.

První fotografii na takovéto pokračování už mám od včera, třeba se nějak chytnu i zde:



Takže mám načato.

END.



.
 

INTERMEZZO – PŘED PÁDEM

24. ledna 2017 v 9:21



Volala mi tvoja mama. Prvý videoklip v Česko-slovensku spravený vo Worde. Pusti si a posuň ďalej.



Samozřejmě, poněvadž nejsem stádo, poslal jsem tomu klukovi ze slovenské Dubnici ihned vzkaz nazpátek, pouhý odkaz na video, že já mám totéž vymyšleno jinak, jen to spustit…

K čemuž ovšem potřebuji materiál, jenž by bylo lze zfilmovat.

Což je cíl ve zdejších čímkoli se nezajímajících poměrech naprosto nedosažitelný.

Inu, aspoň že mi tamten kluk poslal za mou zprávu nazpátek lajk.
Ostatně, jediný od kohokoli za tu dobu, co ten můj fejsbukový klip existuje.


Jo, jo, komu takový způsob nepřipomíná komiks, též koláž textů různých původních významů i provenience, nebo stránku bodového scénáře animovaného filmu, které jsem kdysi dávno psával, není schopen myšlení prostřednictvím analogií, a tím účastné spolupráce.

Komu nepřipomíná obecnější základní důvod, proč v této zemi se již 27 roků nenatáčejí hrané filmy, vůči jedincům stáda je zbytečné rozvádět.

Mým úkol je již jediný: vydržet tady na tento blog i ještě každý z posledních příštích dnů přispívat do konce ledna, způsobem, jakým se často končívá symfonie, to jest několikerým zopakováním posledního motivu před závěrečným pádem prošlým úsilím vyčerpaného anděla…

End.



.

MEMENTO MORI 22.

23. ledna 2017 v 10:09




Ráno jsem vstal brzo, abych naposledy prokutal internet.
Poněvadž jsem chtěl, cosi souvisejícího jsem opět našel - víc položek takového artiklu nějak veřejně přístupných už asi k mání nebude.
Byť někdo zcela určitě zná dotyčného fotografa.

Takže jsem i tímto došel k dílčímu cíli, dál už i tahle cesta končí zabedněna závorou nezájmu těch, co jen vcházejí a nemíní se namáhat.

Zřejmě jsem našel obličej, a dokonce i šaty, které oboje jsem možná tehdy loni na začátku srpna zahlédl letmo na luhačovické Nádražní ulici.

Zbyl mi tedy dneska vyrobený obrázek, který bych mohl použít na billboard, ale nač - tak jsem z něj alespoň jedním trikem udělal stručné návodné video.


Takže: mít v zásobě materiál, popřípadě jej ve spolupráci s jinými přímo získat živě, seskládal bych takových videí víc - dokonce bych v sobě vybudil, odvahu, zájem i trpělivost, a dokonce tolik, aby mi vystačilo na celý jakýsi celistvý filmový tvar.

Všechno se mi to samo od sebe vazbilo, spojovalo a obloukovalo, jak má být, duch v tom vězel, vždyť k důkazu končím obrázkem, jenž v pravém horním rohu zmiňuje vzpomínku na jakousi prvorepublikovou filmovou herečku, z nichž jsem v kterési sadě těchto blogů zmiňovall několikrát opakovaně Lídu Baarovou.

End.



.
 


INTERMEZZO – . . .

22. ledna 2017 v 10:40



Pro svoji pozornost vůči jakýmkoli kolem mne vnějším vlivům jsem se včera dozvěděl takovouto následující zanedbatelnou maličkost související s údajnou schopností antických Řeků prožívat všechno se naskytlé jako tragédii.
Což však neznamená, že cokoli se jim ihned měnilo v truchlohru a beznadějné deprese.

Naopak, tahle tendence pojímání obklopujícího se měla tak, že zásadně důležité pro její pochopení je slovo sescénovat. Což je slovo, které mi ani pravopisný korektor bytující kdesi uvnitř mého počítače nebere
Zkusím tedy slovo jiné, podobné, víceméně podobné, už třeba tím, že občas čteme souhlásku c jako ká.
Seskénovat. I v tomto případě, a aniž by snad myslel, vnitřní pravopisný cenzor nesouhlasí navenek červenou vlnovkou, že jakoby i ono slovo rovněž neodpovídá tuzemsky české jazykové zkušenosti - a já se v obojích případech nedivím.

Co není, ve smyslu, že nemůže být myšleno, nemůže mít ani přiřčené slovo.

Poněvadž teprve až myslíme, označujeme.

Hnáni související myšlenkou, teprve až myslíme, jednáme, označujeme slovy.

A pokud cosi v jakési souvislosti nejednáme - plyne z toho, že toto nemyslíme, poněvadž dotyčné nejsme schopni myslet.

Sescénovávat znamená rozvíjet, rozehrát, jaksi být spoluúčastni.
Skénovat značí (i při velmi obdobné zvizualizovávající činnosti) pouze produkovat kopie, což je činnost tak mechanická, že ji zastane každý robot.


3 hodiny žádná odpověď, inu, do večera vyházím na fejsbuku ze seznamu takzvaných přátel všechny, kteří nejsou schopni paralelně se mnou mysleti.

Zde, na blogu, obdobné vyškrtávání učinit nemohu - pro nezájem nemyslícího okolí však odsud, z prostředí takovéhoto defilé neschopnosti, odejít svedu.

End.



.

INTERMEZZO – POD KRKEM MADAM ZAČÍNÁ COSI JAKO MĚSÍČNÍ KRAJINA.

21. ledna 2017 v 11:28



INTERMEZZO - POD KRKEM MADAM ZAČÍNÁ COSI JAKO MĚSÍČNÍ KRAJINA.




KDO NA OBRÁZKU ROZPOZNAL DÁMSKÝ PŘÍVĚŠEK, URČITĚ BUDE VĚDĚT, CO OBSAHUJE - A CO ZNAMENÁ.



.

INTERMEZZO – JAK SE VLASTNĚ SERVÍRUJE MELOUN

20. ledna 2017 v 15:42



Jak se vlastně správně servíruje meloun?
Servíruje muž dámě ovocný desert?
V čem a jak připravený, tedy naporcovaný, se vlastně podle etikety meloun podává?


Tak tyhle otázky mě napadly při pohledu na detail fotografie defilé naskládané obžerné spousty zákusků a ovoce.
Poněvadž mou zásadou je, že pokud je někde něčeho moc, čehosi se tam nedostává.

Použitá kuželovitá skleněná dóza, anebo spíše miska, mi čímsi připomíná koryto, jak jsou v ní nakrájené kousky vrchovatě naházeny vstříc mé pochybnosti, že i přes hromadu se tady čehosi nedostává. Ba dokonce nadbývá, když na tuhle sumu jsou strávníci vlastně jenom dva.

Kdybych držel jakousi dietu, a měl věčně hlad zhltnout kde co, tento způsob podávání by mi nevadil, naládoval bych do sebe celou mísu, vypil zbytek na dně, a ještě se kolem rozhlížel.

Existuje zřejmě kdesi na tohle téma instruktážní video, v němž bych se dozvěděl, že nejdřív se meloun rozpůlí, pak se zelená kůra odřeže, obnažená červenící se půlka se položí na plochu krájecího prkýnka, pravidelně nařeže na úhledné kousky, a pak se překlopí do kulaté misky. Opatrně, vcelku, aby to nevypadalo jako v prasečáku.



Byť seškrábneš nožem do misky ve formě salátu, a nikoli tedy desertu, velmi pohledný výsledek, takový i jiný, lze obdobně úhledně získat i v podmínkách běžné panelákové kuchyně nebo zcela tuctové uliční restaurace.


Přičemž desert, a nadto hotelový, by mohl například vypadat takto:


Samozřejmě čehosi takového lze dosáhnout i v běžných kuchyňských podmínkách, za použití třeba miskovitých kopečkovacích kleští na zmrzlinu.



Shrnuto:
Z takovéto obrazově nedomyšleně odbyté nabídky doličné původní fotografie je jasné, že i jiný repertoár tamní kuchyně je v kvalitě asi takový, že případný poměrů znalý host by si měl s sebou z důvodu preventivních přinést nejméně alespoň tubu pastilek proti pálení žáhy, zatímco já bych tam nevešel ani na guláš.

Vychloubající se nuzota, nadbytkem se honosící přežranost - a to dokonce všechno v časech jejich reklamované opulentnosti, kdy mnohá zdejší matka samoživitelka nemá pro své děti ani na zapraženou školní polívku.



.

INTERMEZZO – LUHAČOVICKÉ BUTIKY

20. ledna 2017 v 10:17




Touhle fotkou jsem včera obeslal všechny luhačovické butiky.
Je jich tam celkem 6, 4 z nich mají adresy e-mailové, 2 zbylé potom pouze fejsbukové.
Je-li ovšem takových butiků v Luhačovicích ještě snad více, nikdy se už v mých příštích dějinách nedozvím.
Mým záměrem bylo korespondenčně vyzvědět, jestli ve kterémsi z nich nebyly loni koupeny tyhle šaty.

Jako jakási informace související s dotyčnou, v nich obléknutých, osobou.

Jako bych se zajímal o kosmickou loď, anebo skadandr, jakési mimozemské pilotky…

Mnohem lepší by bylo, kdybyste se tam, prosím, poptala vy. - takto jsem písemně naléhal na mé 2 známé, s nimiž ještě komunikuji, víc žen k oslovení mi po životě nezbylo.
Poněvadž mi připadalo, že v případě dotazu chlapa budou mít luhačovické butikářky každá obavy, možná dokonce strach, jestli nevyzvídám nějakou manželčinu nevěru, a zapřou, cokoli přede mnou zatlučou na petlice.
Kdybyste, prosím, mohla, dokonce svedla, být tak odvážná, umlouval jsem každou zvlášť ty zbylé 2…
Anebo svedly, potlouká se mi vás zde na blozích k čemusi takovému možných více nežli 100.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem se maily poptal na šaty případně koupené loni jménem svým - ovšem ze schránky založené mnou pod dívčí identitou pro takovéto účely už před roky.
Na fejsbuku jsem se se změnou mazaně tázal na šaty loňské a (pozor!!!) i předloňské, aby se případný dojem, že mi zahýbá moje (nikdy neexistující) choť, o mysli tázaných ani sebeméně neotřel.

Re: Dobrý den, prosím vás:
Včera 19. 1. 2017, 11:08:13
Komu: meg.modlova@seznam.cz
Dobry den M !
Moc Vasemu mailu nerozumim
Tyto saty od nas nejsou
Zalkova

Re: Dobrý den, prosím vás:
Včera 19. 1. 2017, 11:13:47
Komu: meg.modlova@seznam.cz
Dobry den,
saty, ktore ste nam poslali na fotografii sme nikdy v ponuke nemali.
S pozdravom
Eva Spilakova-Martinez

Dotaz na bílé šaty Luhačovice
Včera 19. 1. 2017, 11:33:28
Komu: meg.modlova@seznam.cz
Dobrý den,
bohužel tyto šaty jsme u nás neměli.
Přeji krásný den
Za e-shop Magara a Moda London Šárka

Z tázaných 4, odpověděly dámy hned 3, což je mimořádně dobrá bilance, neboť k porovnání, ze stovek oslovených na zdejších blozích se nesvede čímkoli zúčastnit ani jediná.

Jak jsem s tímtéž pořídil na fesjsbuku?



Půl na půl.

Napohled se zabývám prkotinami, kdyby tyto moje zprávy kdosi vykopal za 10 000 let a jiné k porovnání neměl, jaké dějiny by to vyprávělo o mé současnosti?


Jedná se o citát vystřižený z toku jedné přednášky proslovené před pár roky panem plzeňským docentem Fialou, který před 3 roky zemřel - vděčně ho však vzpomínám, poněvadž vždycky trpělivě reagoval na každý můj korespondenční wittgensteinovský dotaz, který k případnému stavu otázka vždycky míval hodně daleko. Dokonce nějakou část mého jakéhosi elaborátu přednášel v rámci semestru jeho studentům.

Pokud začnu natáčet, pomýšlím, že tento citát použiji jako celistvou zvukovou stopu.



.

MEMENTO MORI 21.

19. ledna 2017 v 10:27



Takže…

Kvůli získané podélné fotce jsem si na odkazu http://www.fotoview.nl/ stáhnul program Pop Art Studio 8.1, poněvadž jeho anonce hlásala, že umí zpracovávat obrázkové předlohy ve výsledných podobách napodobujících malířský styl Roye Lichtensteina, jenž jsem zde v kterémsi nedávném blogu citoval.

Nepovedlo se, byť jsem se snažil hodinu, patřičná předloha musí být jiného stylu, méně plochá, a tak dál.

Přesto jsem nerezignoval, a veden nápadem, zhotovil jsem fotografii černobílou - tedy do příštích časů cosi vůbec nejzásadnějšího, třebaže vám vůbec nepřipadá ve vašem nedostatku správných slov.

Představme si proto následnou situaci, že v této ukázce se jedná o pouze unikátně jedinou fotografii, která po komsi zbyla, jediný důkaz nebo dokument jejího života - a není to předpoklad nijak přepjatý, nedůvodný, vždyť já sám mám po komsi též jen jeden takový zachovavší se mi unikát.

Stanovme tedy situaci, jakože ona je mrtva, nejsoucí, podobně jako nějaký vybombardovaný dům, po němž zbyl obdobně jen jediný snímeček.
Ostatně, zhruba minulého půl roku jsem se zabýval příběhem kohosi, k němuž ani ta fotografie nebyla.

A mohu-li posloužit ještě jinou analogií, podobné rarity už byly rekonstruovány filmy a knihami, jimiž vznikly celé děje různých interpretací a fikcí roztodivných účelů.

Natočit film o jediné fotografii, tak to je teprve ta správná filmařina, teprve teď se mohu hlásit do služby.

Příslušné heslo znám.

"714 x 402!"

Tedy začínám.



.

MEMENTO MORI 20.

19. ledna 2017 v 8:50



714 x 402

Včera jsem si ihned po napsání blogu ještě jednou pořádně vyzkoušel velikost pole snímacího formátu a stanovil jsem jej snad už definitivně.
Netuše ovšem pořád, jak už blízko jsem jeho definitivního použití.

No, a pak jsem se začal prohrabovat Googlem, už po několikáté, tentokrát ale opravdu pořádně.
Takže jsem dosáhl výsledku.

Mohu již s pravděpodobností větší nežli 50% tvrdit, že žena z fotografie, kterou posléze zveřejním, je tou, kterou jsem potkal loni ve středu 3. srpna kousek před luhačovickým nádražím.
Kdo četl mou související povídku, ví, že jsem v ní především zmínil její zuby s obnaženými krčky, stav z fotografie souhlasí.
Též jsem v ní zmínil, že mi hned na první pohled připadala jako herečka nebo modelka, existence fotografie můj předpoklad dokládá.

Obdobně jsem v povídce odhadoval její tělesnou výšku v intervalu 168 až 172 centimetrů, což prozatím nemohu doložit, stejně jako hádaný věk v rozmezí 26 a 34 roků, kdyby se nejednalo o dámu, ze stavu zachyceného velmi nekvalifikovaně zhotovenou fotografií bych mohl usuzovat, že se jedná i o něco starší exemplář, který při onom osobním letmém setkání na mne působil velmi sympaticky.

Jediným problémem, který jistotu mého rozhodnutí viklá, je délka jejích vlasů, poněvadž culík z nich stažený by byl nutně delší než oněch 10 centimetrů, na které jsem zřel - a jednalo by se tak již o ohon.
Tedy již o jiný způsob existence dotyčné, a z ní plynoucí zcela jinou identitu, celý náš svět jako stav existence je dán slovy, poznamenávám, včera večer jsem na Youtube zcela náhodou narazil na přednášku plzeňského pana docenta Fialy, wittgensteinovce, dva nebo tři roky je už mrtvý, chybí mi…


Původní fotografie sama je ukázkou neumětelství a kýče, předstírání - k poměrům na ní dodám, že muž vlevo nabírá ze skleněné místy naplněné kusy nakrájeného melounu, a já že se těším, že možná, dají-li okolnosti důvodu, se budu škodolibě prohrabovat jejími vystřihovávanými detaily.

Prozatím jsem udělal takový jeden, poupravil jej montážním trikem a retuší, vznikl mi polotovar, jehož další použití popíšu v bezprostředně následujícím blogu, a bude to líčení pro účel mého záměru zásadní.




.

INTERMEZZO – FEJSBUKOVÉ COSI

18. ledna 2017 v 10:10




Jak vidno z odkazu, ono cosi jako fejsbukovou skupinu nebo komunitu jsem si pro účel založil již před pár týdny, doposud jsem jejím členem pouze já sám.
Neinzeruji, nekonám nábory, nikoho nelákám.
Zase by se mi nahrnuli i tu takoví, kteří, k mé beznaději, bez znalosti gramatiky jazyka mají stejně tak porušené myšlení, dále různí ti čumilové, vlezlouni a zevlouni neschopni jakéhokoli souvisejícího rozvíjejícího posudku, stanoviska nebo dokonce, můj ty Bože, nápadu.

Co doposud ve schránce sloupce uvnitř tohoto odkazu mám umístěno z obavy, aby mě zřizovatel pro nečinnost nevymazal, tak to vyházím ihned před tou minutou, v níž si zde učiním natáčecí ateliér.

Z toho plyne další nutná podmínka pro všechny, kteří sem míní docházet: 1/ příspěvky v bezvadné češtině, a 2/ pouze se jakkoli týkající věci - aby vše sem vložené mohlo být použito l dalšímu natáčení, nebo alespoň k jeho přípravě.
Poněvadž nic a jinde se do výsledného celku nebude natáčet jinde, jen stále tentýž jeden sloupec fejsbuku jako sled postupně přibývajících příspěvků - jak bylo předvedeno ve dvou minulých videích.

Tedy jen téma rozvíjející intelektové nebo obsahové alegorie, asociace a metafory, a zejména: analogie.

(Aby mi bylo rozuměno: dílčí může být natáčeno jinde, postoupeno z externích zdrojů nebo pramenů - celkový výsledek bude jenom jeden: pohybující se fejsbukový sloupec.)

Téma k natáčení zatím nemám, neznám, mohl bych ihned začít mnohé, k nimž mnohým z nich mám za roky sesbíraného materiálu dostatek nebo pořád ještě vůli doshánět - ale nejradši bych tu krásnou mou luhačovickou příští smrt, což je ovšem prozatím téma tak dostatečně beznadějné, že nemá cenu s ním jakkoli začínat.

Bylo mnou vysloveno, bude mnou uděláno!

V prvním kroku vymažu se seznamu mých takzvaných fejsbukových přátel všechny, kteří mi na tento můj stručný dotaz nebudou do 3 dnů chtít pomoci.




.

Kam dál