TO JE MOJE … RADOST I SMUTEK

13. října 2012 v 15:12



Začnu tentokrát zdánlivě odevšad a zeširoka.
Poněvadž se ke svým obyvatelům nechová tento stát jako k občanům, na protest proti takovým skutkům jsem mu již před nějakým časem odevzdal jeho k mé osobě občanský průkaz, ostatně, v žádné civilizované zemi takový osobní, popřípadě identifikační, doklad neexistuje. Nikoli jenom názvem - ten zdejší se udržuje tradicí protektorátních kenkart a estébáckých instrumentů pro boj s agenty chodci ze začátku 50. let. To, co tedy zde nosí obrostenci v zadních kapsách kalhot a hospodyně v taškách a kabelách, tak to jsem já odmítnul - a zbavil jsem se tím práva volebního, kterého jsem stejně neměl, obdobně možnosti cestovat kamsi mimo říšské hranice, kde jsem jim stejně neměl co říci; stejně jako přístupu k mým bankovním účtům, moci se přestěhovat, sednout si do badatelny archivu nebo do studovny knihovny v jiném městě.
Stal jsem se ze své vůle nezprávným, čili čímsi jako židem podle tehdejších zneprávňujících ustanovení Norimberských zákonů, abych dotvrdil, odmítl jsem privatizovat městský byt za částku sedmkrát (7x) nižší nežli byla zrovna aktuálně tržní, tedy arizovat jej, což je praxe na území Evropské unie zakázaná, ale kdo by se zde z těch s občanskými průkazy na zadcích takovými prkotinami zabýval, že, nejdůležitější je přece si naprásknout vaška gulášem, třebaže by z lidských zbytků byl uvařen, poslat nějakému podobnému strávníkovi nebo jen surovině esemesku, a podobně.


Stal jsem se tedy ze své vůle židem, vyvrženým ze škály oněch chvályhodných kritérií těch poslušnějších a svolnějších z mých okolních, čímsi jako ahasverem, dneska hned ráno mně napadlo, jak i tohoto handicapu bez práv naprosto elegantně využít.
Navedla mě k řešení existence včerejší bezového hole, modelu v měřítku 4:1, opřená o svislici v rohu místnosti - změnil jsem v představě, analogií, její stav atributu pohřebního na poutnický.
K dalšímu rozvíjení myšlenky mi napomohl systém slev ve vlacích Českých drah, v jehož rámci bylo možné si o prázdninách koupit jednorázovou jízdenku platnou celých 14 dnů na všechny vlaky jezdící v síti odkudkoli kamkoli.
Pokud bude platit tahleta prázdninová sleva i příštím rokem, mohu pokračovat v rozvíjejícím popisu dnešního ranního nápadu.

Přede mnou je příští půlrok, kdy mohu vymýšlet a sbírat předměty a doklady vztahující se k onomu slovu paradiktoza, které neexistuje. Ty posléze uložit do papndeklové krabice, tu pečlivě přivázat gumacugy ke kovové kostře tašky na kolečkách koupené u Vietnamců. Připomenu-li na tomhle místě obdobnou tradici dávných potulných židovských kramářů, je možná následující rozvíjející tautologie, což je druhé z těch zásadních wittgensteinovských pojmenování: do krabice uspořádaně naložím všechny ty paradiktozní exponáty, s takovýmto zavazadlem s poutnickou bezovou holí v ruce nastoupím schody vzhůru do vagónu, a můžu na čtrnáctidenní výlet - ve formě čehosi jako živé galerie spojené s přednáškovou síní, vždyť krabici mohu posléze otevřít každým den v příštím jiném dalším městě, stačí ji překrýt bílým ubrusem taky vytaženým zvnitřku, a na ubrus pokrývající nyní transportní krabici v účelu praktikáblu vyskládat již zmíněné předměty. Mohu vystavovat, jak jiní na tržištích výpěstky jejich zase zahrad, aniž bych já mínil cokoli snad prodávat.
Mohu s případnými přicházejícími hovořit, odkazovat je na blogy s tématy i předměty související, s těmi znalejšími dokonce i diskutovat, nechat se poučovat.
Naoplátku dokumentovat, zaznamenávat zápisky pro příští jiné použití.

Pokud si představím, že bych před svoji cestou obeslal s nabídkou a vysvětleními i kulturní instituce nebo galerie v místech, tedy jednotlivých moravských městech, mé příští trasy, snad by mě tamní nechali na pouhý jeden jediný den vystavovat pod střechou, a večer bych popojel se svým krámem i cirkusem současně zase o město dál, na nádražích a ve vlacích bych se myl, spal, i sral, 14 dnů v kuse jedenkrát za život se snad dá takové ulepené provizorium vydržet. Trička na případnou výměnu lze koupit v sekáčích, v létě bývají noci teplé, případná nabídka potravin je dneska snad dostupná na každém kroku, a v mém případě ahasvera zrovna košer být nemusí.

V každém větším městě mají redakci okresní noviny, snad by se mi je postupně a předem povedlo přemluvit k otištění propagačního článku, masmediální známostí mé cesty by se mi jistě zvedla návštěvnost.
Jakož bych mohl zcela jednoduchou tabulí, za pouhý jeden článek, sloužit k propagaci kteréhosi oficiálního literárního občasníku, kdoví, zdali by mi nějak produktivně nepomohli i kteřísi z těch, kteří zrovna čtou tento blog.

Takže, abych shrnul, tohle máme dle mého mínění nápad dobrý, a nyní ještě popíšu okolnosti onoho slíbeného dnešního nápadu špatného, který mě, samozřejmě, postihnul v souvislosti s tím dobrým, tak už to bývá, každý dávný moudrý židovský rabín odněkud z Haliče by jeho cadikům mohl takových z dobra vzniklých nešťastných příhod vykládat miliony, zatímco mi se přihodila jen jediná, avšak tak neuvěřitelná nebo nepředpokládatelná, že její výsledek i po pár hodinách pociťuji v jakémsi derilantním polosnu.


Když jsem totiž kvůli sfotografování sestěhovával, tedy sešoupával po koberci, tu krabici pokrytou ubrusem a se zatímními dvěma paradiktálními exponáty na ní, ten žlutý objekt na téma Wittgensteinova zápisku se vybulil na ten modrý o množinovém pojetí slovního významu, udělal naráz do jeho skla díru v podobě květu, a já vlastně ani nevím, utrpěl-li jsem cosi jako významovou škodu: lepší by pro přesnost sdělení byla asi i nadále prachovnice celá, obdobně jako se množiny zpodobují v plném obrysu - ale při představě té příští ahasveřiny, kdy výklad mohu namístě podpořit případnými fotografiemi nebo dokonce přímými citáty z notbuku, ona jakási ta poškozenost vzhledu může docela příznivě souviset s trasou, dalšími drobnými odřeninami a škrábanci.

Popisuji nasyrovo první nápad, snad ještě nějaké rozvíjející dodatky k němu mě v příštích časech napadnou. Nebo kohosi z dnešních čtenářů, kdy dneškem míním každý příští den, tedy až do budoucích letních prázdnin, což je doba, za kterou lze stihnout třeba let na Mars a nazpátek.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama