KUFÍREK 31. – OBÁLKA JE TAKY KRABIČKOU.

1. května 2015 v 11:47






Dopis, z něhož pochází citát, vznikl někdy v sedmdesátém prvním nebo druhém, už jsem neměl sil.

Následně jsem ho schraňoval více nežli 40 roků, občas ho zahlídnul někde ve svém domácím pracovním okolí.
Teď, když ho velmi nutně potřebuji, už jsem dobrého půl roku neviděl.
Zřejmě jsem jej někam založil, anebo nějakým nedopatřením vynesl jako nechtěnou součást nějakého papírového smetí do odpadkového koše přes ulici naproti vchodovým dveřím mnou obývaného činžáku.

Snad se mi ho během měsíce usilovným hledáním ve třech místnostech jednopokojového bytu povede najít, vložený do obálky a zalepený bych ho použil jako autentický exponát nedakonické výstavy.

Dobrých 10 roků dávným skenerem zachovanou větu jsem nedávno použil jako znění vůbec souvislé věty povídky začínající 1. číslo časopisu Chron.

Bezprostředně po skončení výstavy, s předem nadepsanou adresou i se známkou nalepenou již na samém začátku, míním dotyčný výstavní exponát odeslat osobě, která mi původní dopis tenkrát před více nežli 40 roky poslala.

Cosi takového se přece stává zcela přirozeně, vždyť občas se lze dočísti o dopisech veteránů První světové války, jejichž dopisy našly svoje adresáty po 100 letech.

Mým úkolem je nyní hledat prvotní unikát - a současně vymýšlet a vyrábět průběžně až do července dokumentaci k procesu pouhého jednoduchého vsunutí a zalepení dopisu v obálce.
Dokumentaci čehosi vzniku, jakožto i hmotného důkazu neviděného vnitřního obsahu, jíž zřejmě i tento dnešní blog bude součástí.

Výsledek těchto souvisejících dokumentací zřejmě pro nedakonický výstavní účel napíchám barevnými napínáčky na korkovou plochu nástěnky, jež je dostání málem v každém papírnictví za cenu zhruba 200 ká.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama