Prosinec 2016

INTERMEZZO – VYTVOŘÍM PRO TÝŽ OBJEKT NOVOU MYŠLENKU.

30. prosince 2016 v 10:51



Až do včerejšího večera se mi taková možnost zplodit cosi z ničeho, jevila ne pouze nepředstavitelnou, nýbrž i neuskutečnitelnou.

Ve Wittgensteinově smyslu tamtoho jeho citátu: mi nemyslitelnou.

Nikdy by mě nebyla napadla; myšlení zřejmě vyžaduje jakýsi druh soustředěnosti, jehož zdejší domorodci nejsou schopni.

Zhruba před týdnem jsem se počal fotit uvnitř krabice, aniž bych býval sebeméně tušil, že to bude nějak souviset se včerejším výsledkem - dokonce jsem tamty fotky týden staré mínil jako první krok k jakémusi svému pokusu o příští záznamy po způsobu televize. Webkamerou uvnitř noťasu snímat komentáře mé mluvící hlavy prostrčené papundeklovým dnem, vše ve prospěch tamtěch příštích luhačovických pátrání.

Tolikrát zveřejněný Wittgensteinův citát jsem vyexcerpoval loni, a fejsbuk mi jej předevčírem nebo včera připomenul přesně na den po roce, jak už to mívá zcela obyčejně ve zvyku.

Všechno nutné jsem tedy měl připraveno k mání, přes všechno namáhání mysli se cílený bod, jehož podobu jsem vlastně neznal, jevil být hodně daleko.
Mimo uchopitelnost vzdálený.

Jak včera večer došlo k tomu zvratu, nezrekonstruuji přesně, ale z nedostatku jiné inspirace jsem do příslušného řádku googlu vložil heslo: hledání konceptuální umění - znáte Ajvazovu knihu Lucemburská zahrada?

Část z toho, co uvnitř měl v milionech odkazů, stroj na mě vychrlil, a hned na druhém řádku po začátku i fotografii Ivana Kavky, konceptualisty, neboť ten je zřejmě ve volných chvílích landartisty i lovcem motýlů, jak soudím podle toho, že na dotyčném obrázku držel oběma před sebou entomologickou krabici s jakýmsi napíchaným obsahem.

Byl jsem již za týdny beznaděje z absence rozvíjejících nápadů uvnitř naplněn - proto jsem uviděl.

Krabice na motýly!
Entomologická krabice!

Přesný obraz i bilance skoro půl roku trvajícího prázdna bez nálezů, jež je naráz možno takto ilustrativně zpodobit.


Ihned mi byly jasné další možné rozvíjející nápady, všechny jsem prozatím odvrhnul - když tuto prázdnou krabici uvidí blbec, teleoklinně se nepodílející, bude mu významem zcela jasná i opodstatněná věc připadat jako záležitost nějakého šílence.

Přitom já nic nalezeného nemám, takže nemám co vizualizovat, zpodobnit.
Přičemž současně v jiné verzi výkladu zcela reprezentativně i důsažně ano.

Z tohoto důvodu pro mne plyne jedno zásadní shrnutí: je proto pro mne v takovémto prostředí všeobecné hlouposti v příštím roce zcela zbytečné cokoli psát.

Což vyslovuji s jistotou stejné opodstatněnosti, jako když jsem v roce 90. na FAMU veřejně řekl, že v této zemi není potenciál na to, aby v ní v příštích 20 letech vznikl jediný hraný film.

Jak i stalo se.



.

INTERMEZZO – KDYBYCH SE ROZHODL JINAK?

29. prosince 2016 v 11:27



včera

Zvedavy 08:08
Ještě poznámku k tomu včerejšku, dobré ráno: Přicházela liduprázdnou ulicí ve 14:35 směrem od předměstí za nádražím. Lázeňští hosté chodí v párech nebo skupinách. To by znamenalo, že s Luhačovicemi má něco společného. Poznávací znamení: dobře ušité červené šaty s příměsí odstínu ostré oranže.

Markéta 11:34
Nevim cemu rikate predmesti,nic takoveho tady nemame.Mohla jit z prace,na autobus.

Zvedavy 11:51
Tamtěm panelákům směrem na Brod. ... Není v jejich směru nějaká nová průmyslová hala? ... Jistě, jistě, přesně tak jsem taky uvažoval. Až nastane zase teplé počasí, postavím se tam někdy v dubnu na místo, a budu ve stejnou dobu sledovat. … Ale do té doby musím ozkoušet i jiné možnosti. Třeba tady ty dotazy, jestli dotyčnou někdo tenkrát nepotkal. Nebo zda mi ji podle mého popisu kdosi nepomůže identifikovat. … Teď zrovna dělám recenzi na pár abstraktních obrazů mého kolegy, a rozmýšlím při tom, že si někde blízko luhačovického nádraží pronajmu billboard. Na měsíc to stojí 5000, ale nevím, kde blízko toho nádraží ve směru Nádražní ulice nějaký takový billboard stojí. Místní by takovou maličkost vědět mohli, chodí kolem ní… Ty červené šaty, jak jsem je zmínil, byly určitě značkové. Z toho by plynulo, že taková archetypální Smrt není žádná chudá chýš.

Markéta 14:05
A co az budete vedet kdo to je?Co ji jako reknete?Ona ma urcite rodinu a tohle cele je,prominte,ale je to k smichu.

Zvedavy 16:30

Zvedavy 16:32
Pokud bych se dozvěděl, o koho se jedná, pozval bych ji třeba do cukrárny. Pak bychom se celé té historii zasmáli. Načež by ji byl po mé smrti vyplacen onen milion - pokud ovšem ji objevím před 9. 11. 2017. … Tady posílám obrázek, neboť ta věc, jak ji vedu, v mnohém souvisí s tímto citátem filozofa Wittgensteina. … Nepřipadá vám nějak divné, že pokud nenajdu toho člověka, bude platit, že jsem potkal živý archetyp Smrti? … Zatím je ten průběh půl roku pro mne hodně zajímavá příkladová zkušenost.

Markéta 16:42
Myslim ze vam preskocilo.

Zvedavy 16:49
Taky mi to tak někdy připadá, to ano -- jenomže je nutno posoudit, jak jsou ve kterém konkretním případě postavena kritéria rozumnosti. ... Příběh sám o sobě, byť naoko bláznivý, popřípadě podivný, nebo tak nějak pro běžnou zkušenost nepraktický, mi připadá docela zajímavý. A sám jsem vlastně zvědav, k jakým příštím rozvíjejícím zážitkům nebo zkušenostem mě dovede.

Doručeno Přečteno Tato fotka byla nahlášena a byla z vašeho chatu odstraněna.

.

ST 10:37
Vas pribeh je zajimavy,ale o temetu a rozmisteni soch rozhoduji lazne luhacovice a.s.,muzete se obratit na ne.

ST 15:51
To téma samo je tak šílené, že se s ním přece do medicínského prostředí obrátit nemohu.
Navíc: připomínat jakkoli smrt v Luhačovicích, které jsou ozdravovnou? Městem zdraví, dlouhého života -- kde se život spíš dává, nežli bere. To bych jim tam tak leda kazil kšeft!

.

ST 8:42
Letos 3. srpna jsem ve 14:35 zažil v Luhačovicích zcela střízlivý historku, o níž ani po půlroce nedovedu rozhodnout, zda jsem tenkrát potkal reálnou ženskou osobu, anebo živou podobu mé příští krásné Smrti. Tedy nikoli smrti jako běžného fyziologického faktu, nýbrž cosi jako živoucí archetyp Smrti. Foťák jsem měl, nesvedl jsem zmáčknout, ohlédnout se taky ne, vydat se v jejích stopách taky ne. Pro mne všechno jindy běžné úkony, tentokrát jsem měl na příštích 5 minut v hlavě naprosto vygumováno.
A tak si říkám, jestli by na dotyčném místě neměla stát socha, kdysi dávno se tak dělávalo. Asi tak.
Přeju upřímně zdar v příštích časech!

ST 16:17
Dobry den, je mi jedno co jste videl a nezajima me to. Mam sve starosti a ne si tady s vama psat o nejakych bytostech.
Deluji za pochopeni

ST 17:22
Přesto děkuji za zájem a přeji ve starostech zdar.

Konec chatu

.

28.12.2016 12:44:31 agáta5
mě to nepřijde jako fejeton, prostředek jaktakž chápu, to okolo mi je zapovězeno ... možná taky tím, že autor píše velmi zvláštním stylem, řekla bych špatně rozuzlujícím... hihi

28.12.2016 16:40:56 b.l.moott
Je to zřejmě určeno pro ty, kteří jsou schopni rozumět ... Pro účel začnu související otázkou: Máte někoho známého v Luhačovicích, popřípadě z Luhačovic? ... Pokud ano, posléze začnete určitě rozumět. ... Nebo snad někoho, kdo letos dne 3. 8. v odpoledních hodinách v Luhačovicích fotografoval?

.

OPRAVDU BY NĚJAK ČTENÁŘSKÉMU ZÁJMU, ČI DOKONCE ANGAŽUJÍCÍMU SE ZAUJETÍ, NĚJAK POMOHLO, KDYBYCH SE ROZHODL JINAK, ZABÝVAL SE NĚJAKÝM JINÝM TÉMATEM?

A CO BY SE NÁSLEDNĚ TAK ASI DĚLO JINAK, ALE KAMSI ZŘETELNĚJI VPŘED, KDYBYCH SE V SOULADU S WITTGENSTEINOVÝM CITÁTEM Z OBRÁZKU ROZHODL ZAJÍMAT SE STÁLE TÝMŽ TÉMATEM - ALE (S) NĚJAKÝM JINÝM ZPŮSOBEM MYŠLENKOVÉ KONCEPCE?

Ale tohleto napohled snadné překlopení čehosi bude hodně těžké, poněvadž stejné dosavadní postupy jsem už opakoval mnohokrát a starého psa novým kouskům nenaučíš, jak známo od věků.

VYTVOŘ PRO TENTO OBJEKT NOVOU MYŠLENKU!

Snad z této situace popsané předchozím 4 větami je snad dostatečně zřejmé, co to znamená ono myslet, a kdo čehosi takového je schopen.

Já upřímně přiznávám, třebaže jsem mnohé v souvislosti s tímto dílčím luhačovickým příkladovým objektem zkusil, že já prozatím ne.




.

INTERMEZZO – SMRT JAZYKA.

28. prosince 2016 v 8:56


INTERMEZZO - SMRT JAZYKA: PORUŠENÝ JAZYK ZNAMENÁ PORUŠENÉ MYŠLENÍ.


22.12.2016 11:35:57 Andělka1
Existují dokumenty o Umírání, kameraman je celou dobu s Umírajícím, který se dozví "blbouŮ diagnózu...je s ním několik měsíců až do chvíle, kdy ho dávají do igelitu a do "lednice"!. Ano, takový je náš konec. V. Poltikovič natočil stovky hodin o Umírání v celém světě, televize jich vzala snad jen deset...UMÍRÁNÍ JE TABU V NAŠÍ SPOLEČNOSTI...bohužel.

Od b.l.moott
Pro Andělka1
Odesláno 22.12.2016 11:50:22
Znáte, madam, někoho v Luhačovicích?
Já bych rád dostal před kameru Smrt, nikoli smrt -- přenechávám jiným.
Neznáte někoho, kdo tenkrát v Luhačovicích fotil?
Nemohla byste se poptat, prosím, mezi svými známými, například na fejsbuku?
Děkují vám vděčně za jakékoli věcné rozvíjení mých dotazů.
Přeji hezké Vánoce.

Od Andělka1
Pro b.l.moott
Odesláno 22.12.2016 13:01:16
v LUHAČOVICÍCH JSEM NIKDY NEJEN NEBYLA, ALE ANI NIKOHO NEZNÁM ZDE V PRAZE, KDO BY BYL Z LUHAČOVIC.

Od b.l.moott
Pro Andělka1
Odesláno 23.12.2016 05:35:23
Madam, třebas zrovna z metropole někdo tenkrát v Luhačovicích byl, a jen pouze vy jste se nezeptala.
V takovém případě jsou i třebas všechny verzály světa zbytečné.
A pak se zdejší zcela zbytně diví, že se jim žádnému nikdy nenarodí Ježíšek...
Spokojené časy přeju!
L.

Od b.l.moott
Pro Andělka1
Odesláno 23.12.2016 05:43:33
Předmět P. S.
Jen ještě dodatek: pozorněji jsem si přečetl váš vzkaz, a namítám: přece není možné, aby toho dne nebyl na ozdravném pobytu v Luhačovicích někdo z Prahy -- vždyť v ní žije 10% obyvatel země...
Takový stav by byl proti pravidlům statistické četnosti.
A to tam z Prahy dojíždí několik rychlíků denně...

.

27.12.2016 12:06:49 Movsar
jak si všiml fredric jameson: současná architektura jako by byla přímo dělána pro fotografii.

27.12.2016 12:32:24 b.l.moott
Citát má platnost. Jenomže tamto moje dílčí téma i celek, který míním, je o čemsi jíném nežli vizualitě. O zvizualizovávání však ano.

27.12.2016 19:17:53 Movsar
a o čem vlastně je? co je téma?

27.12.2016 19:53:34 b.l.moott
Moje téma je takový v určitosti nejednoznačný zážitek. Kohosi jsem potkal, a nedokážu rozhodnout, jestli se jednalo o reálnou osobu ženského druhu, anebo živoucí přízrak mé příští krásné Smrti. Tedy o cosi jako oživlý archetyp, stručně řečeno. No, a půl roku tu osobu hledám, dokonce jsem pro účel vypsal i prémii. ... Jestli přes všechnu snahu osobu nenajdu, bude jasné, že to, co jsem potkal, bylo cosi jiné. ... Celý tento proces hledání lze vizualizovat dokumentací, ta dokumentace může být i písemná. ... Předem není nic stanoveno, všechno (tedy i dílčí podoby) procesu mohou být dány jenom příští náhodou.

.

Zvedavy 17:15
Dobrý den, paní Markéto, nechci vás sbalit, jakož ani zabavit. Na druhé straně si vás dovoluji poprosit, abyste mi tam v Luhačovicích (odkud já nejsem) posloužila jako šerlok. Jestli jste inteligentní, zvědavá a hravá, ozvěte se, možná vás moje příští téma zaujme. Nejedná se o žádnou indiskreci. Dík za pozornost, do příštích časů zdar!

Markéta 17:31
Na blbosti vazne namam cas

Zvedavy 17:32
Zas o takovou blbost se nejedná, ale co se dá dělat. Zdař vás zdar!

Markéta 17:58
A o co se jako jedna?

Zvedavy 18:11
Letos 8. srpna jsem byl v Luhačovicích. A cosi jsem tu odpoledne na liduprázsné ulici potkal Dodnes nevím, jestli zcela běžnou lidskou osobu, anebo mou krásnou příští Smrt. Což není totéž jak ten běžný fyziologický fakt. Stav zážitku to byl tak divný, že od té doby jsem podal pár inzerátů, napsal povídku o 30 stránkách, a zejména: veřejně 8. 11. změnil závěť s tím, že po mé smrti odkážu té osobě, pokud se jednalo o běžnou ženu, 1 000 000 v korunách. Abych do roka a dne zjistil, o co se vlastně jednalo.
18:12
3. srpna -- opravuji, liduprázdné -- rovněž---

Markéta 18:50
To muzete hledat donekonecna,ta osoba vubec nemusela byt z Luhacovic

Zvedavy 21:08
Jistě. Nemusela. Ale co kdyby byla? Od předměstí nechodí lázeňští hosté, leda ve skupinách. A za druhé: pokud by se mi s pomocí Luhačovičáků povedlo vyloučit, že není zdejší, mohl bych konstruovat metodu pro hledání jinak. Jinde.

Markéta 21:58
Pokud nemate fotku tezko najdete

Zvedavy 22:04
Nemám,mám jen popis. Nemám, i kdyý jsem kameru a foťák měl s sebou, a jsem v těchto činnožtech víceméně profesionál. Ale dostal jsem se na 5 minut do takového zatmění mysli, že jsem dotyčné ani nevytáh, poněvadž mě to vůbec nenapadlo. Stejně tak se ohlédnout, kam vůbec jde, nebo jestli tam vůbec je. ... Mohl jsem jít po chvilce za ní, viďte, jenže ani to mě nenapadlo. Úplný výmaz hlavy.
22:05
Tohle profesionální selhání mě taky mate -- jako kdyby někdo přes mě přehodil deku.

.

Zvedavy 17:20
Dobrý den, paní Karin, nechci vás sbalit, jakož ani zabavit. Na druhé straně si vás dovoluji poprosit, abyste mi tam v Luhačovicích (odkud já nejsem) posloužila jako šerlok. Jestli jste inteligentní, zvědavá a hravá, ozvěte se, možná vás moje příští téma zaujme. Nejedná se o žádnou indiskreci. Ale, abych načal, zažil jsem tam v Luhačovicích ve středu 3. srpna takovou zajímavou historku. Dík za pozornost, do příštích časů zdar!

Karin 17:33
Dobrý den pane zvedavý. Můžu se zeptat proč zrovna mě jste napsal ?

Zvedavy 17:36
Poněvadž jste se mi tady na Badoo nějak objevila -- a, a to zejména, že jste z Luhačovic. Kde jsem tenkrát zažil cosi podivného, jak už jsem načal.

Karin 17:38
ano jsem z Luhačovic
17:39
asi tady někoho hledáte ne ??

Zvedavy 17:51
Hádáte dobře. Potkal sem tam cosi, o čem nevím, jestli to byla moje krásná příští Smrt (což není pouhá smrt jako běžný fyziologický fakt), anebo reálná lidská osoba. Napsal jsem o tom 30 stránek povídky, zveřejnil pár inzerátů, včetně toho, že jsem změnil závěť a rozhodl se té osobě, pokud ji najdu, po mé smrti věnovat 1 000 000 v korunách. Poněvadž jestli ji přes všechnu snahu nenajdu, bude jasné, o co se tenkrát jednalo...

18:00 Karin
nějaká žena vám pomohla ?

Zvedavy 18:04
Pokud se jedná o tu srpnovou historku, prostě jsem jen kohosi potkal, a pak se chvíli děly podivné zážitky. Nikdo mi nepomohl, natož pak žena. Pouze několik známých holek z našeho města se podivuje se mnou. A já se snažím zjistit, co to vlastně bylo.

Karin 18:06
ja nevím o jakou historku ,
18:08
co se vám stalo 3 srpna

Zvedavy 18:21
Už jsem vám napsal, že 8. srpna, letos, jsem potkal odpoledne v Luhačovicích cosi, o čem nedokážu rozhodnout, jestli se jednalo o reálnou ženskou osobu, anebo mou krásnou příští Smrt. A teď hledám tu osobu, poněvadž najdu-li, bude jasné, o co se nestalo. Nenajdu-li, nějak se mi zprostředkovaně nepřihlásí, bude jasné, že se jednalo o archetypální přístrach. Což by bylo hodně podivné, viďte...
18:23
... o co se jednalo -- opravuji.
18:24
3. srpna -- opravuji též....

.

ÚT 16:53
Dobrý den, řezbil jste v Luhačovicích? Děkuji za odpověď nazpátek. Zdar!
ÚT 19:23
Dobry den, ano jezdim na sympozia do Luhačovic.

Děkuji za odpověď. Za pár dnů se vás na cosi zeptám,nebo tak nějak. Hezké dny!
Jaké téma budete dělat letoso. Už máte nápad? Mi cosi vrtá již od letošního srpna hlavou. Nějaké pojetí podoby archetypu Smrti, odmítl byste? V prostředí, v němž smrt vlastně není, neboť Luhačovice jsou ozdravovnou...

ÚT 21:49
Něco vymýšlíme s ředitelstvim lázní. Tak uz se neco rysuje. Proc se ptate? Budete s nami rezat?

Nikoli. Jsem nešika. Ale nějaká veřejná luhačovická vizualizace by ke zdaru mého tématu vedla. Vizualizace, jež by vznikla pod křídly sympozia. ... Ale nemíním se přiživovat.
Konec chatu
Zobrazeno v 23:24

.

ÚT 20:09
Dobrý den, řezbil jste v Luhačovicích? Děkuji za odpověď nazpátek. Zdar!

ÚT 23:14
Dobry den,do luhacovic jezdim vyrezavat pravidelne 4 roky.

8:38
Dobré ráno, pane Martine, díky za odpověď, ozval se mi i pan Bořuta, který do Luhačovic jezdí řezbařit taky.

Letos 3. srpna jsem ve 14:35 zažil v Luhačovicích zcela střízlivý historku, o níž ani po půlroce nedovedu rozhodnout, zda jsem tenkrát potkal reálnou ženskou osobu, anebo živou podobu mé příští krásné Smrti. Tedy nikoli smrti jako běžného fyziologického faktu, nýbrž cosi jako živoucí archetyp Smrti. Foťák jsem měl, nesvedl jsem zmáčknout, ohlédnout se taky ne, vydat se v jejích stopách taky ne. Pro mne všechno jindy běžné úkony, tentokrát jsem měl na příštích 5 minut v hlavě naprosto vygumováno.

A tak si říkám, jestli by na dotyčném místě neměla stát socha, kdysi dávno se tak dělávalo. Asi tak.

Přeju upřímně zdar v příštích časech!

Konec chatu



.

MEMENTO MORI 1.

27. prosince 2016 v 9:20






FILM PROSTĚ ZACHYCUJE VĚCI, KTERÉ JEDNOU NEVYHNUTELNĚ MUSEJÍ ZEMŘÍT, ZMIZET.


Když vás někdo poučí, že film sleduje smrt při práci, zajisté má na mysli okolnost, že film vždy zachycuje okamžik dění právě toho, co je zrovna snímáno. Jakoby viděným věcem zastavil čas, jeho související věcnou podobu naráz konzervoval na dobu příštích desetiletí.
Filmovým obrazem je navždy cosi dáno nezměnně, umrtveno: podoba jednotlivostí i vztahy mezi nimi.
Ve filmu se nedá nic napravit - pouze natočit znovu.
Jak tohle poučení souvisí s mým srpnovým luhačovickým zážitkem?
Když jsme se s tou podivnou osobou míjeli na šířku městské ulice, tedy ve vzdálenosti mezi námi asi 3 metry, viděl jsem ji, jak má být, v celé její svislé výšce.
Jenomže pak, když jsem sledoval detail jejích zubů za otevřenými rty, jakoby se mi dala ve své vlastnosti poznat, viděl jsem ji náhle ze vzdálenosti 40 centimetrů, třebaže se pořád nacházela 3 metry ode mne.
Zkuste si s někým, co popisuji, nápodobu tohoto zážitku vidění detailně blízké osoby současně vzdálené.
Nepovede se vám to.
A to je proto jedna z okolností, které mě v souvislosti s tím luhačovickým zážitkem matou.
Víceméně současné dvojí proporční vidění - jež je ovšem při filmovém střihu možné.
Zážitek jsem si zachoval natrvalo, zakonzervoval.
Jako by se mi děl tenkrát film.




JEŠTĚ NIKDO NEDOSTAL PŘED KAMERU SMRT.


Samozřejmě, že všichni, kteří za zábavou nebo ze všeobsahující je nudy sem nahlédnou, budou takoví ihned povykovat námitkami, že přece už tolik filmových postav zemřelo v průběhu děje, přičemž hned mi samotnému se vybavuje třeba Kapitán Dabač.
Jistě, v průběhu natáčení hraných filmů zemřeli už i mnozí protagonisté, smrt kteréhosi takového nebo takové přímo v průběhu roztočeného záběru se mi však nevybavuje; možná mi kdosi cosi obdobného připomene.
Pak tu máme celý žánr dokumentárního filmu, zabývajícího se válkami i železničními karamboly, chozením po lanech nad srázy, tedy vším možným, při čem se zhusta před kamerou i umírá. Nemíním v takovýchto žánrových souvislostech pominout ani výčet smrtí domů, stromů, květin, ryb, zajíců, ptáků, jelenů, kosmických raket, též mikrobů.
Nemíním obtěžovat zjištěními druhu, že smrt je vlastně obsažena všude.
Po půlroce mé zbytečné snahy najít kterousi, jež mi za plného stavu vědomí představivost nutkajícím detailem zjevu připomínala fenomén postavy Smrti v té podobě, jak jej známe z mýtů nebo pohádek, mohu tvrdit, že prostřednictvím zatímní pátrací metody ji nesvedu najít, byť někdy, jako třeba včera večer, zblaží mě pocit, že cíli jsem blíž.
Jaká by mohla, ve Wittgensteinově investigativní tradici, být úspěšnější metoda jiná?
Která?
Co kdybych zkusil před Vánocemi tuhle?

UDĚLEJTE SI, PROSÍM, HEZKÉ VÁNOCE!
Pokud jste tedy křesťané a nikoli machometáni, pošlete mi, poskytněte, prosím, jakoukoli z možných fotografií, které jste pořídili letos ve středu 3. srpna v Luhačovicích mezi 14. až 17. hodinou.




ARCHEOLOGIE SMRTI JAKO INDIVIDUÁLNÍ MYTOLOGIE.


""Za každý takový kousek vám i vašim přátelům a známým, které FB oslovíte, opravdu moc děkuji, a za odměnu přeji za každou fotografii hezké křesťanské Vánoce, zatímco mochametánským peklem budu natrvalo strašit, kteří ne."

Vstupním citátem jsem dokončil anonci načatou již minule, abych jejím zněním ilustroval jediný svůj úkol na už poslední můj ještě příští zbývající čas - též paralelně tímto zveřejněným cílem doložil, že jednou z nejběžnějších metod archeologických činností je rekonstrukce.

Jsem si vědom, že nikdo mi vyptávané fotografie neposkytne, též mou předchozí výzvu nerozšíří vším svým úsilím a všemi komusi dostupnými prostředky mezi jiné po jemu dosažitelném společenském okolí.
Vůči majestátu smrti se poklonit nesvedou.

Takový ovšem nezájem mi však nabízí možnost analogie, tedy poskytnutí jevnosti či vlastnosti, jež je elementárně určující charakteristikou každého skutečného myšlení - obdobně namáhavě a často bez výsledku se dnes dolují archivní materiály a dokumentace související s časy (s čímsi, co lze nazvat smrtí dějinnosti nebo přítomnosti) vzdálenými mnoho desetiletí.
Nic se tady kvůli obdobně dobytečně tupému nezájmu jatečných stád analogicky nikdy nezachová po Židech, po muklech, po čemsi lidsky stejně zásadně jiném, všeho smrt, bezpamětí, táhnoucí se desetiletími jako vždy právě všedně přítomná genocida.

Kdysi před pár roky jsem v ostravské galerii na kterési absolventské výstavě viděl namalovaný obraz, z jehož popisku mi vyplynulo, že se jedná o malířskou rekonstrukci či zpodobení jednoho archu architektonické vizualizace části exteriéru tenkrát ještě příštího ohromného ostravského obchodního komplexu, nazývaného analogicky poněkud neústrojně rovněž galerie, s názvem Karolina.
Tehdy, v době dotyčné výstavy s obrazem plným siluet budoucích lidí (z nichž jedním jsem mohl být příští já), ještě jeho obludné krabicové budovy nestály - přičemž já posléze za všechna ta dlouhá léta dovnitř nich po dostavění doposud ještě ani jednou nevstoupil.
Zřejmě proto, že do mrtvých snů se nevchází.
Malířku vzpomínané predikce jsem neznal, přesto mě tamten absolventský obraz vzkazem nebo předpovědí budoucího dávno zmrtvělého děje dodnes fascinuje - a diví mě pouze, že není někde v tom dnešním areálu vyvěšen, v účelu čehosi jako zpodobeného mementa před dávnem vymyšlené budoucnosti těch, kteří místy procházejí oním tehdy jakže budoucím dnes.
Trvalý billboard, k němuž by dneska obdobně stejně nikdo nevzhlédl.

Je ovšem možná namalovaná rekonstrukce jiná, luhačovická, podklady pro ono cosi jako v Autocadu zvizualizovaný záměr jakožto námět jsem v textu mé povídky již poskytl.

Pro nezájem oslovených nebudou k dispozici dokumentující fotografie, mohl by však vzniknout dokumentující obraz, nahrazující nedostupnou obrazovou dokumentaci.
Kohosi například olejomalba, jejíž ikonografická konstrukce náhodného srpnového pouličního setkání mne a Smrti by byla považována za správnou či oprávněnou již v dávných časech gotických.




POMNÍK MÉ KRÁSNÉ PŘÍŠTÍ SMRTI.


Odhaduji, že z myticky starodávného Velehradu to do Luhačovic nebude letem vzduchem dál nežli 50 kilometrů, z Luhačovic samých zas mezi bohyně na Žitkové následně ještě míň.
Ve Velehradě mají hřbitov na západním konci obce, kdo míní, vystoupá k němu mírně do kopečka; na zdi napravo od barokní branky vystavěné do oblouku si pak ten pozornější může přečíst na černobílé smaltované tabulce tato dvě památná slova: ČÍSLO POSLEDNÍ.
Místního kameníka znám, jmenuje se Laďa, jeho firma má sídlo ve vedlejších Tupesích.

Kdyby mohlo být po našem bez úředních povolení, dávno by již stálo nedaleko luhačovického nádraží cosi jako vztyčené mauzoleum.

Třeba jen svislý sloupek z nějakého odpadového materiálu, který by v kamenictví Laďovi časem zbyl - nebo jen stojící železobetonový kůl jaké se po okolí používají ve vinohradech k vypínání natažených drátů.
Celek by doplňovala přilepená kovová tabulka s vygravírovaným vysvětlujícím textem, pořídit cosi takového bych byl schopen za dvě stovky, ne-li míň.
Místo, kde se všechno tenkrát první srpnovou středu ve 14:35 stalo, popaměti neurčím, utkvěla mi pouze jakási periferijní vzpomínka barevnosti budov vzdáleného pozadí, možná, že se mi na místě samém, až sem na jaře dojedu a rozhlédnu se, vybaví cosi víc.

Zásadnější je pro mne jiná informace, které jsem si tenkrát v tu první srpnovou středu všimnul v Luhačovicích o chvíli dřív předcházející mému setkání - každý rok se tam o prázdninách koná sochařské sympozium, jehož účastníci tesají, odsekávají a řežou z bývalých kmenů jeden za druhým svislé kýče, které posléze místní Okrašlovací spolek rozmisťuje po celém městě, jehož součástí je, mimochodem, i ta již vzpomenuta loučka povlovně stoupající k místnímu nádraží.

Možná se mi povede vetřít se kterýmsi mým příštím e-mailem až do prostředí desky předsednického stolu luhačovického Okrašlovacího spolku - jinou cestou ke zdaru by mohlo být ždímání nabídky poskytované prostřednictvím google.com, nato rozvíjející loudění identit účastníků loňského sympozia, poněvadž mnozí z nich by mohli být účastníky toho opět budoucího o prázdninách roku za pár dní již sedmnáctého.

Není přece nic složitého na představě, aby kdosi, jenž v minulosti zcela snadno svedl například lázeňskými turisty jakže oblíbeného vodníka, vytloukl letos z duše kmene cosi jako dvousoší Anděla smrti, nebo dokonce dvojfiguru moji v páru s krásnou příští smrti mou.
Tahle ikonografie bývala přece častá v tvorbě lidových tvůrců, stejně jako třeba barokního sochaře Matyáše Brauna.

Můj příští dílčí cíl je tedy jasný: vyhledat a přemluvit kohosi, aby vytesal.
Na případnou takovou zprostředkující pomoc kohokoli jiného se ani v této jednotlivosti nemohu spoléhat.

Ke všemu zlému ovšem tento můj zcela krotce jednoduchý záměr samozřejmě v lázeňském prostředí Luhačovic ihned nabývá podoby čehosi jako teroristického skutku nebo alespoň sabotáže, neboť v místě, kde se léčí, dokonce uzdravuje, jakákoli připomínka smrti je brána jako nepříjemná, poněvadž zločinně kazí hlavní místní kšeft, jímž je ozdravnost jako útěk kohosi předtím určeného leda tak k odnosu na márách.

Poněvadž tedy jakákoli zmínka o smrti je v Luhačovicích zapovězena, musím zřejmě spolu se svým pomníkovým záměrem odejít jako nějaký záškodník do účelu co nejhlouběji možné ilegality, dokonce to bude v jistém smyslu stylové, připomenu-li, že v Luhačovicích se svého času léčíval i Leoš Janáček, autor disidentské opery na motivy Dostojevského undergroundové knihy Zápisky z podzemí - přičemž jen tak letmo v jiné korespondující souvislosti uvedu, že i zmíněný skladatel kdesi na luhačovické kolonádě taktéž potkal osobu jeho krásné příští smrti, které rovněž, ovšemže, v tamním veřejném prostředí doposud pomník vztyčen nebyl, i přes letité estetizující panství místního Okrašlovacího spolku, kšeft je kšeft.

Neabdikuji, nerezignuji však přes všechny předestřené strázně ze svého záměru veřejného luhačovického pomníku.
Poněvadž pozůstává mi ještě jedna možnost zcela mimo likvidační kompetence luhačovických úřadů.
Vyšla by mě sice na takových dobrých 5 000 jednotek tamější měny, znění závěti jsem zveřejnil na samém konci mé související třicetistránkové povídky, co mi tedy brání z částky odkázané milionové sumy začít utrácet…




.