MEMENTO MORI 14.

13. ledna 2017 v 8:59



Dnes je tedy toho 13., ovšem já už od včerejšího večera vím, že přede mnou bude dobrý den, alespoň v průběhu dopoledne, v němž míním psát tento svůj možná celé téma rozhodující blog.

Začínám ale tak, jak naplánoval jsem si už předevčírem, 13. dubna dosáhnu sedmdesátky, a tím průkazky na jízdy osobními vlaky zdarma, jestli ovšem nezhatí moji radost tento genocidně zločinný stát, jemuž jsem už před roky odevzdal o/Občanský průkaz, bez něhož ovšem mi dotyčná průkazka nemůže být zřízena.
Mají tu zvůli různými navazujícími tautologiemi dobře posichrovánu, Wittgenstein by se nedivil, že na začátku vší této zločinnosti, ďábelsky vystavěné jazykové hry, nalezneme bolševicky zneužité pojmenovávající slovo občanský.

Takže, nebo přesto, jsem si předvčírem připravil maršrútu, cest sem a tam, v nichž obojích nalézám obdobně stanovené ono cosi podobně neobčanské jako týž otročící či znevolňující princip: cesta, jež by mohla trvat o hodinu méně, tím, že spoje na sebe záměrně nenavazují, je o hodinu delší. Z toho plyne, že dosahovaný jízdní průměr je menší, nežli na téže trati býval za C. K., a tím že se úroveň celého toho zdejšího cestování blíží tomu obdivovaného stavu, jehož se už desetiletí dosahuje v Sovětském svazu.


Vyjel-li bych o hodinu později, tatáž cesta by se mi prodloužila na hodin 7, tedy o dvě hodiny.
Pak už nastává v rozpisech tuzemských jízdních řádů mně zcela nepotřebná poušť.


Pro zpáteční cestu jsou podmínky ještě horší - pouze jeden lidsky možný zpáteční spoj.
Jeho Apoštolská Milost Císařpán by je všechny zavřel na Špilberg, oni, protože znají ono jedno dvojverší sovětské hymny, přidají k 1. lednu důchodcům měsíčně dvě stovky.

I v podmínkách takto stanoveného zločinného státu budu se moci Luhačovicemi projít, poučen ze srpnového minula, popít tentokrát pokaždé velmi uváženě z ozdravných pramenů, pokud budu mít připraveno, rozložit svou výstavku obsahů trojích entomologických beden, posléze od hodiny 14. do 15. strážit na Nádražní ulici, na tomtéž místě, na němž jsem ji potkal minule, jestli osobu, nebo zcela reálný přístrach, se možná dozvím už do prázdnin.


Pro zdar tohoto mého příštího podnikán jsem opět i včera rozeslal po Luhačovicích několik návěští, na jejich útěšnost jako oslovovací metodě jsem doposud nevěřil, ale kvůli včerejšímu přednočnímu nápadu věřím, že nastane aspoň v této jednotlivosti pro mne, jako důchodce, patrněji líp.

Jiným způsobem jsem se dovnitř Luhačovic dostal takto, zatím se jen uchytil, svoje bludy, nazkoušenou praxí sovětské propagandy, začnu v konzistenci sprejového oblaku rozptylovat jako nějakou lesní vůni o pár dnů později.



No, a nyní se mohu chvíli věnovat onomu již ohlášenému zásadnímu včerejšímu nápadu, k němuž došlo v čase přesně 21:21, jak jsem si tento historický údaj poznamenal hned.

To je odkaz na související fotografii, na kterou jsem narazil, když jsem dlouho naprázdno brouzdal vesmírem říše Google.com, zadávaje roztodivné kombinace slov obsahující vždy znění Luhačovice, popřípadě luhacovice.
Dlouho jsem nemohl stanovit tu onu formuli jedinečně pravou, otevírající, až se mi jakousi takovou povedlo spísmenit.
Nikomu toto znění ovšem nejsem schopen poskytnout, nezachovalo se, ihned zmizelo.

Na pozadí jedné z entomologických krabic bude tak přišpendlena pouze tato fotografie, jako cosi zásadního, k čemu jsem pouhou vůlí putoval skoro půl roku.
Toliko jsem exemplář otočil do svislé polohy, aby byla stojmo, po okrajích pro příští vyprávění všechno zbytné ostříhal, a je to to, k čemu rozvíjející komentáře si nechám na příště.




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama