MEMENTO MORI 17.

15. ledna 2017 v 7:53



Dobrý den, dobrý den, i když jsem za včerejšek dosáhl na blogu čísla vyššího nežli 100, není vlastně o co stát, neboť reprezentativní shrnutí takové cifry je prosté: zdejší si neumějí hrát.
Hrát si v onom smyslu Wittgensteinových řečových her, divu není, když z výsledků jejich písemných projevů je zřejmé, že zbavili se jazyka.

Jedna luhačovická manikýrka mi v souvislosti namísto vzkazu řečového poslala jako nějaká indiánka vzkaz obrázkový, tedy emotikon: zohlý rezavý hřebík propíchávající vnitřkem hlavy obě oči.
Ještě že se přede mnou neobjevila se špičatými nůžtičkami na kůžičky elegantně drženými mezi vynehtovanými prstíky…

Umím si představit i jiná její hnutí, třeba jak si poplakala při romantickém filmu Samotář v Seattle, v jehož ději párkrát Meg Ryan pronesla slovo, jež znělo znamení.

Ono znamení z filmu znamená v některých jazycích víceméně totéž co ono memento, které zveřejňuji v názvu víceméně každého z mých blogů - inu, kdo sám je slepý, píchá jiného do očí.

Poněvadž hraju řečové hry - zřejmě proto jsou mi nazpátek poskytována znamení.

Například hned dneska se vzbuzením o půl páté jsem hleděl na obrázek, který se ke mně dostal na fejsbuku několikerým přeposíláním, původní odesílatelku, které se tohle toto znamení přihodilo, neznám.


Znamení Smrti, které dotyčná viděla v pěně kávy, zatímco já obdobné v pěně dnů loni kousek před luhačovickým nádražím.

Kdybych byl stejně hloupě škodolibým jako zdejší fejsbuková sebranka, ihned bych poukazoval, že pro použití žluté barvy hrníčku i podšálku pod ním musí být dotyčná schizofreničkou, a ihned bych se jí vyptával, jestli si už vzala na dnešek předepsané prášky…

Zatímco já jí na otočku poděkoval, a připtal se, jestli zná tu úžasnou legendu o podobě Smrti rabína Löwa, nebo Levyho, povídačku snad až barokní, za pokus o jejíž vytištění v divadelním programu k představení jsem já tenkrát v létě 89. dostal vyhazov z dotyčného divadla; na jaře potom od těchže (týchž) bolševiků zákaz divadelního působení v celé zemi trvající dodneška.

Takže, nežli mi budou oči jako orgán zření kýmsi vypíchnuty dočista, rozhodl jsem se Luhačovicím vyhýbat až do toho slíbeného 19. dubna, bez vnějších podnětů rozvíjejících moje chtění na příštích pár dnů na pokračování stejně chuť nemaje.


Všichni o tom mluví, publikují videa na Youtube, stáhnul jsem si tedy včera odpoledne, z nedostatku jiných téma rozvíjejících vjemů, program s názvem Freemind i já, a bez jakýchkoli dovedností jsem se pustil do podoby první své myšlenkové mapy.

Jak je vidět už z prvního nazření, naučených scenáristických grifů myšlení v záběrových blocích jsem se nezbavil, bude mi to trvat, nežli přijdu na jinou metodu.
Vizuální ani intelektovou kreativitu jsem neprojevil žádnou, nevznikl mi obrázek připomínající žádoucí neuronová nebo synaptická schémata.

Jen jakýsi prehistorický hmyz druhu komára, jiným vhodný akorát tak do entomologické krabice, na níž celá váha mého tvora ovšem stojí - věru podivná nápověď.
Tedy: znamení.

Zajímavá pro účel případné inspirace je ovšem ta rostlinně vypadající hlavice či kmínovitá makovice napravo - mi ovšem ihned připomínající průmyslovými diamanty osázený věnec hrotu vrtací hlavice, jakými se hloubívají do horstev a žulových skal tunely.

Tunelovací anopheles prehistoricus tedy, způsobující schizofrenně žlutou zimnici, hm, hm, hm…



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama