MEMENTO MORI 18.

16. ledna 2017 v 8:30






Málokomu připadne, ale ten obrázek se od včerejška hodně významně změnil.
A to nikoli snad proto, že se poněkud protáhnul doprava, zbarevněl a přibyly mu více opěrnější nohy.
Zejména nabyl zcela jiného smyslu - alespoň tedy pro mne, třebaže jeho vzhled stále připomíná rubačský hornický kombajn před údernickou akcí, též hmyza dál.

Do výčtu inventáře přibyly nové položky, zejména ona případná přednáška, jež vyžaduje vyrobit prezentaci ze všech dosavadních obrázků, co v souvislosti mám. A taková inventura by byla současně přehledem, čím vlastně disponuji jako nachystaným do těch krabic.
Které mám teprve zajednané, takže žádná škoda mi vzniknout nemůže.

Ale koho by v těch Luhačovicích zajímalo nějaké důchodcovo žvanění o živé smrti a podobně, byť s pro něj palčivými ukázkami, přičemž já sám nejsem nijak znamenitý lektor, když za celý život jsem měl přednášku jen jednu, před čtvrtstoletím o pastiši, a s ní, pro obdobný nezájem kohokoli přítomného o téma, velikolepě vyhořel.

Bez podkladových materiálů, jichž už nepřibude, další moje příští úvahy nad obrázkem tady by se proto mohly týkat jen čehosi jako poznávání či zvládání principu myšlenkové mapy samé, s výsledkem vložení čehosi takového do jedné z těch entomologických krabic, v níž bych jednotlivé obrázky namísto synaptických čar pospojoval mezi jednotlivými špendlíky nataženými zbarvenými bavlnkami, jak už se dělávalo kdysi dávno na každé málem vsi: kdy aktivistky na zasklených nástěnkách různých těch bolševických sdružení natahovaly mezi Prahou a Moskvou, jako na mapách zvýrazněnými body, barevné nitě…
Nikdy jsem členem žádného takového proletářsky internacionální spolku nebyl, tak co bych takhle tajtrlíkoval až teď!

Na blog mi, na mé poměry, docházejí davy, hemží se před tím schématem s pavoučíma nohama, ničím však k jeho potravě nepřispějí, takže jsem se rozhodl spolehnout na náhodu, jež bývá pramátí dějů, a použít tohoto tvora se všemi jeho vylíčenými souvislostmi jako návnadu: nahodit, jako červa, nevšímat si, nepřipisovat, neradit se s Vaňkem, aniž od kohokoli čekat na navrátila.

Je zajímavé, že všichni mí dědečkové a babičky se dožili každý jenom 76 roků, mi za pouhé čtyři měsíce bude do této cifry zbývat let přesně 6.

Má v takových poměrech cenu ještě něco rozdělávat, když za předešlých 27 jsem nestihl nic?







.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama