MEMENTO MORI 3.

3. ledna 2017 v 9:20




Když jsem loni 7. listopadu, bez jakékoli míněné konotace s VŘSR, zveřejnil svou závěť, že všechen můj majetek v hodnotě nejméně jednoho milionu připadne po mé smrti oné dotyčné, kterou jsem ve středu 3. srpna potkal letmo v Luhačovicích, mínil jsem zejména, že takovýmto stimulem vzbudím nejméně veřejný zájem o nalezení této osoby.
Neboť související iniciativou by se prokázalo, vyloučilo, že se nejednalo o nějaký přístrach, přízrak nebo přelud zjevivší se mi v lidské osobě.
Nemaje ani po týdnech takového důkazu, setrvávám proto na onom mém nejprvotnějším stanovisku, že jsem tenkrát zhruba ve 14:35 potkal na zcela běžné předměstské ulici zhmotnělou podobu mé krásné příští smrti.

Lhůta mé závěti vyprší po roce a dni letos 8. listopadu o půlnoci, od 9. listopadu připadne celá suma komusi jinému - s níž se sice stejně tak od dávna nepotkávám, ale přesně vím, že v osobnostně fyziologickém smyslu je i v marxleninském pojetí hmoty průkazně jsoucí.

Samozřejmě, příslušných pátracích inzerátů jsem podal několik, ve městě samém jsem se zprostředkovaně tázal, snažím se dozvědět tam i jinde.
Prozatím, po týdnech, nadarmo.
Sníh pod nohama teď příštích pár měsíců k pohodě při venkovním pátrání přispívat nebude, přičemž jsem letorou medvěd zalezlý až do jara zababuchaný v noře několika přikrývek a dek nadkrývajících plochu za roky sleželých matrací gauče.

Jistě, až nastane jaro, mohl bych vylepit a povyvěšovat po okolí onoho luhačovického místa, na němž jsme se spolu loni letmo potkali, černobílé plakátky vyjeté na počítačové tiskárně, jak jindy činívají zdejší domorodci, pokud se kterémusi z nich zaběhne nezvedené štěně.
Obdobně jsem rozmýšlel, že na tomto místě poblíž luhačovického nádraží vztyčím nějaký památník, pomník nebo dokonce až sochu, ať třeba putovní nebo jednodenní, která by nikoli jen proporčním porovnáváním připomínala, nýbrž vzhledem nebo účelem především vybudila zájem osob místních i přechodných lázeňských rekreantů o mnou vedené související pátrání.
Stačily by například jen pouhé dva kůly vztyčené oproti sobě na těch tehdejších místech nás dvou.

Další potenciální možností, kterou jsem ještě stále nezavrhnul, je letní jednoměsíční pronájem plochy reklamního billboardu nacházejícího se někde poblízku, a její polepení tímto stručným a pro nezainteresované diváky naprosto nesrozumitelným textem.

1 000 000!

Zbytek či doplnění tohoto stručného řádku by v jejich jindy jalové vychloubačnosti určitě ráda učinila všechna okolní masmédia místního a regionálního významu; popřípadě mnou kontrolovaně rozesetý a šířený naprosto obyčejný klep.

Ovšem teď posledních pár dnů rozvíjím jinou možnost případného šíření a zpravování.
Využití standardních kartonových entomologických krabic v konceptuálně výtvarném účelu, tedy jako výstavních objektů.
Když nastane léto, po domluvě s velitelem luhačovické městské policie a oznámeních na adresy redakcí, pár dnů po sobě dojedu do Luhačovic s kufírkem se třemi takovými škatulemi uvnitř, rozložím je na kterési lavičce lázeňským zájemcům vstříc.

CO V NICH BUDU MÍT?

Pokud se redaktoři hned napoprvé nedostaví, večer jim pošlu do redakcí dokumentující fotografie, aby se přímo od zdroje dozvěděli, v čem to vlastně spočívá můj (moje?) decentně nevtíravý/á performance.
Pokud se mi celý záměr povede dokončit, předpokládám, že interesující se zvědavci se budou zajímat o jednotlivé drobné exponáty připíchlé entomologickými špendlíky ke dnům trojice krabic.
Zatím je nemám zhotoveny, a především vymyšleny - ale v té krabici první budou určitě vytištěny některé s pátráním související obrázky prozatím poporozházené jako ilustrace těchto blogů, kterých zatím není tolik, aby ve funkci mrtvých motýlů pokryly alespoň první dno.

Co tedy míním uzavřít dovnitř, předtím barevně vytisknout a rozstříhat, aby asociativně připomínalo podobu sbírky pestrobarevných motýlů, a kromě k prohlížení bylo určeno ale i ke čtení, k tomu snad zejména?

Tedy těm schopným myslet v analogiích je snad z předchozí otázky zřejmé, že se budu v nejblíže příštích časech pokoušet o konstituování tří knih zvláštní povahy.
Co všechno budu muset učinit pro pestrost obsahu a významovou postupnost jednotlivých krabic i jejich sled, prozatím nemám ani představu.
Co tím obsahem vůbec bude, tak to už naprosto ne.

Každý související rozvíjející nápad, posléze nějak zreprodukovatelný k vpíchnutí do krabic, je mi dobrý, bez ohledu na to odkud se dostaví…

Slyšíte ten vábně vábící zvuk, i přes zatímní doposud zastřené vzdálenosti od osoby k osobě daleká dunění tamtamů zvoucích domorodé divochy k dobrým úmyslům?



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama