MEMENTO MORI 4.

4. ledna 2017 v 9:07



"Proto mohu shrnout, že v případě alespoň tohoto rozečteného příběhu měřítkem nebo jakýmsi kritériem vnější úspěšnosti nebo užitečnosti četby kohokoli bude výsledně navazující projevení individuální snahy jakkoli najít nebo s jakousi související zaujatostí se podílet na hledání příběhem povídky několikrát různě zprostředkované existence živé smrti, míněné jako Smrti. V jejímž případě okolnostmi zjeveného individua se prozatím bez jakéhokoli budoucího vyplynuvšího důkazu nedá doposud určit, dokonce rozhodnout, zdali se jednalo o pouhou halucinaci plynoucí z mé roztržitosti při sledování pásma souvisejících vjemů, nebo o zcela opodstatněně vnějšími okolnostmi se zjevivší archetypální přízrak coby navenek zkonstituovaný průkazný optický fakt.
Či zda jsem tenkrát v srpnu zřel na pouhou jen věcnou identitu nedostatečně zatím přesně stanovené úředně matrikově zcela běžně vedené osoby doposud nikým však nijak nezpravené o jejím akutním literárním významu."

"Je ovšem možné, a vyčítám si i po týdnech, že jsem snad udělal tamto středeční odpoledne třetího dne srpnového zásadní dramaturgickou chybu, když jsem se již za svým chtěným příštím osudem alespoň neohlédnul, byla-li či nebyla, a pokud by předchozí podoba její živé tělesnosti i v příštím mém pohledu v dosavadní fyzické konzistenci vydržela, proč jsem se dokonce ve stopách slečny nevydal nazpátek. Vždyť mým časem až do večera nemusel jsem šetřit, a zanechal tak můj příští osud bez dalšího mého zájmu nadarmo kráčet předvést se jako číslo poslední kterémusi jinému jejímu příštímu klientovi.

Poněvadž stačilo nemnoho, sotva jedna moje věta navíc, například tato ve znění: Madam, mohl bych si vás ve vaší pohlednosti vyfotit?
Fotoaparát jsem přece s sebou měl opět, tentokrát vevnitř ledvinky připásané na břichu, postačilo by toliko trhnout půlkruhovým dvaceticentimetrovým zipem a souběžně vydat pokyn do jakého světla by se mi měla postavit. Pak už jí jen diktovat příslušné rozvíjející pózy, rukou, těla, oranžově rudých šatů roztahovaných od boků v podélných švech. Společné zaujetí čímsi zábavným by zajisté bylo bývalo v osobě mé potencionální budoucí smrti vzbudilo zájem o dělnou spolupráci, či navazující případnou zvědavost vidět společně dosažené výsledky, tedy vznik další části jakéhosi nenuceně se vyvozujícího příběhu bujícího posléze pomocí předaných adres nebo kontaktů na fejsbuku, přičemž případně její nabídnuté telefonní číslo by mi ovšem k návaznosti nepomohlo, poněvadž mobilní telefon jako biologický implantát z několika velmi oprávněných důvodů nepoužívám, ba ani třeba i kvůli mé případné budoucí smrti, tedy kvůli obavám z ní, související naléhavě vyvstalé potřebě emergentně urgentní medicínské pomoci ve stavu kterési nastalé mi nouze, pořizovat si jej i propříště ještě nemíním."

Prostřednictvím dvou citátů z rozepsané povídky se vracím na ono místo, z něhož mi kromě vzpomínek, jež jsou rovněž smrtmi svého druhu, vůbec nic nezbylo, žádný důkaz, doklad, nic.

A tak se vlastně prostřednictvím mé utkvělé snahy možná ptám, zda je možné se reinkarnovat, žít život po smrti…


Někde tady se to loni stalo, před nebo za tím obloukem podél kruhu květinového záhonu, na googlu.com se loňské místo ve stavu dodatečné fotogragfie zachovalo, letos mohu někdy v dubnu přijet vlakem a pokusit se stanovit topografii loni zažitého přesněji.

Lavičky tam žádné nejsou, lidé těmito místy, odlehlými od mondénnosti lázeňského areálu, už jen tak bez jakéhokoli elánu obyčejně všedně spěchají…
Zřejmě zde nebudu svůj entomologický vercajk rozbalovat, na nějak zvlášť příhodné výstavní místo to nevypadá ani při božském pohledu seshora - snad jenom zde chvíli postojím se začátkem před půl třetí, s jednou z těch krabic před sebou, sám tak zcela opuštěný, že mě ani nebude moci někdo vyfotit.
Ale třeba se bude kolem odněkud vracet z práce, jak třeba minule, tentokrát bych ji už určitě oslovil, vždyť času do odjezdu nejbližšího zpátečního vlaku budu mít opět málem 2 hodiny.


A možná že ne, vždyť, pokud projde kolem, bude jasné, že o žádnou mou příští krásnou smrt se nejedná, příhoda se hned napoprvé uzavře, a přede mnou už nastane jedno dlouhé související temné bezesmyslné prázdno, z něhož už pro mne nebude až do samého mého konce jediného úniku.




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama