MEMENTO MORI 7.

7. ledna 2017 v 10:06




Začátek mého dnešního blogu však bude jiný, třebaže budu psát o tomtéž.

Vstupní obrázek sám, připomínající mi komiks nebo Lichteinsteina, vytištěn, vystřihnut, napíchnut, by mohl posloužit jako jeden exemplář dovnitř druhé entomologické krabice - dokonce by mohl být i základem i onoho prostorového exempláře touženého mnou včera.

Kdysi totiž, když někteří ze zdejších žili ještě v dějinách, krajem chodívali od krámu ke krámu cesťáci vybaveni výrobními firmami, jež zastupovali, vzorníky. Tedy knihami s nastříhanými proužky látek, z nichž si obchodníci posléze vybírali a objednávali zboží podle barev, omaku, textury.

Připomínám tuhle tradici v souvislosti s tamtěmi luhačovickými šaty, jejichž barva měla zvláštní červený odstín.
Kdyby tu byli čtenáři, hned by odstříhávali červené kousky, a posílali by mi je k potřebě ve způsobu zmíněného vzorníku - přičemž jen tak pro zajímavost dodám, co jsem se kdysi učil ve škole: že totiž zkušený barvíř kdysi pouhým okem dokázal rozlišit mezi sebou i 2 000 odstínů červené.

Nebo to byla včela?, bůhví, ze školy jsem už dávno pryč.


Za dobu posledního půlroku jsem se velmi bedlivě rozhlížel kolem sebe, a tak jsem si vyhlédl mezi davy figurantku, která byla tamtomu srpnovému luhačovickému prvovzoru velmi podobná: výškou postavy asi 170 centimetrů, odstínem vlasů spíš do světla blízko k blond, a zejména tím samozřejmě elegantním cůpkem, třebaže mi stále připadá, že navzdory všem zákonům fyziky jej tamta luhačovická měla obrácen koncem nahoru, jestli to vůbec jde.

Co jsem měl, a nestihl, udělat s tamtou, udělal jsem tedy s touto, vyrobil díky její laskavosti i cosi jako identifikující video, takový identikit svého druhu, jehož internetový odkaz nepřikládám, pracovitým zájemcům jej však na vyžádání ihned pošlu nazpátek.

On ten princip identikitu sám by byl pro můj účel hodně zajímavý, na google.com snad dokonce existují i odkazy na amatérské počítačové programy tohoto druhu, nebo třeba na vlasové stajlování pro kadeřníky, já bych postupně zadával údaje, jak se mi budou postupně vybavovat a navracet, jiní by je rekonstruovali, nebo dokonce malovali, v onom stylu pradávných policejních kreslířů.

Umíte si představit, kolik by mohlo vzniknout takových exponátů, dokonce doplněných autorskými komentujícími texty?
Počínaje hned třeba těmi copky, náměty tváře, a tak dál.
Celá výstava!


Mám dojem, že nejdál jsem popokročil v popisu jejích šatů, když při této činnosti se mi vyplatily dávné zkušenosti, kterých jsem nabýval kdysi dávno jako respektovaný zástupce hysterických hereček při jednáních se švadlenami v kostymérnách asi tří divadel.

Začátkem tohoto mého identikitu byla fotografie získána prohlídkou internetu, z niž jsem musel odstranit siluetu škrtící písek, prodloužit délku na kolena, změnit materiál na neprůhledně splývavý.
Co se mi na mé rekonstrukci obzvláště povedlo, byly partie ramen a výstřihu pod krkem, poněvadž mám dojem, že zhruba tak to tentokrát bylo.
Jen ten zvláštní odstín nesvedu trefit, napodobit, byť chvíli jsem měl pocit, že už ho mám, na fejsbuku by snad mohlo být vše, kdyby na něj nedocházeli jenom pouze takoví, které ze všech myslitelných odstínů koksů, namísto třeba černých čtverců namalovaných na černém pozadí, interesují jen barvy černochů.


Jo, jo, jo, kolik je mezi zdejšími holek, které si jen tak do blba malují a kreslí, dokonce vystřihují, jejich návrhy siluet kostýmů…
A čeho všeho ještě, co by mi v mém pátrání jakže pomohlo…




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama