Leden 2018

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (17)

31. ledna 2018 v 13:32



Na vzdáleném horizontu vidíte 2 řady patníků podél silnice z Hranic do Kelče.
Zblízka pak navázání trasy od příkopu k tehdejšímu místu činu vzdálenému za mými, i pozorovatele, zády už jen zhruba 13 metrů.

Já mám k účelu rekonstrukce pouhé nařezané pásky, zatímco jiní mají, leč zužívají k nepotřebě, k dispozici GPS navigace a měřidla fungujicící na principu galaktických vesmírných laserů.
Mají, mají, leč do příběhů skrze ně nikdy nevstoupí.
I s přístroji, i bez, jakoby byli amputováni na duchu, zpívá jim však agent StB Nohavica, pokračovatel zastřeleného informátora StB Valíčka, na duchu, ejchuchu.

Proto posléze chodí ke stále k jiným volbám, aby pokaždé ve výsledku zvolili stále tytéž...

Zatímco mi včera odpoledne došla prostřednictvím MVS Jüngerova kniha Chůze lesem, doufám, doufám, sám obklopen cizími, že málem až do konce února budu mít co paralelně číst.


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (16)

31. ledna 2018 v 13:26



Nazvu tento obrázek Oko lesa, ač jindy obdobné hlouposti s nazýváním nečiním.

Ale měl jsem tenhle pocit spatření kýmsi už přímo na místě, prožil jsem stav, že jsem sledován, posuzován a posléze uznán za vhodného - kdybych býval mladší, rygol příkopu bych přeskočil, ale v mém věku bych už nesvedl potřebně se z měkké půdy odrazit.
Takže jsem se vrátil pro baťoh odložený na dávném oranisku, příkop po jeho pravoúhlé kolmici (jak je zmíněna v protokolu) obešel lesem, respektive po asfaltované cestě na Rouské podél lesa, a pak se už po diagonále vnořil do lesa zpátky ve směru odhadovaného místa dávné vraždy.
Jako bych však předtím nad tím příkopem ztratil všechen dosavadní strach z prokletí místa mrtvolou, který mi prozatím bránil se přiblížit.
Teď však všechno ze mne opadlo, jednal jsem opět zcela samozřejmě, jako odčarován z dosavadní stísněnosti, dokonce uvědomovaných si obav. Dokonce působících i v tamté dálce od lesa, když jsem s otevřeným noťasem na břichu polehával na gauči.
Došlo mi až později, že se takto stalo, až když jsem byl v tomtéž lese dotřetice.
Podivný a zapamatovatelný zážitek čehosi jako přírodní magie, vlivu přírodních sil...


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (15)

30. ledna 2018 v 13:11



To, vymezeno z dosud anonymního prostoru bez příběhu, co na pozadí obrázku připomíná červenobílou obrysovou siluetu proletávajícího tryskáče Mig-21, apod., zdánlivou špicí letounu ukazuje směrem k silnici vedoucí od křižovatky svatého Františka směrem do Rouské.
Zhruba tím směrem letěla tenkrát vražedná střela.

Topografii tohoto landartového objektu míním dále zpřesňovat, pročež prozatím jen shrnu - umělohmotná hmota vytyčovací pásky by měla mít životnost nejméně 20 roků, takže pokud kdosi neposeče to vzroslé trňáčí celé, a neodveze, mnou nabídnutý vjem vydrží jako paměť celý příští eón kvůli orientaci dalším.
A ať třeba skrze nenávist někoho zmizí opodál ty natažené pásky vytyčující určující vzdálenosti podle mé rekonstrukce estébáckého protokolu, objekt na větvích trní, určen i jako pobídka ke kooperaci, nás přežije.
Bude-li přežívat, nikdo nebude moci vymlouvat svou absenci tam na místě, pokud teď zase opět odvrhává dějiny.

(Zůstane-li určeno, zachová-li se, při příští návštěvě v Kelči mohu osobně pozvat Valíčkovu dceru na místo, možná už taky mezitím jeho přesnou polohu zapomněla.)


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (14)

30. ledna 2018 v 9:46




Úplně napravo, na horizontu louky můžete tušit silnici vedoucí z Kelče do Hranic.

Napravo dole, pod debaklem zamýšleného landartu, jehož výsledek přesto připomíná cosi jako oko hurikánu, můžete obdobně tušit jiné místo pádu Valíčkovy mrtvoly - víceméně stejně oprávněné jako to již zmíněné nalevo.

Z předešlé bilance je tedy zřejmé, že na místo samo, ovšem zřetelně lehčí nežli včera, se ještě párkrát vrátím znovu - již několik roků po sobě víceméně každé ráno běhávám.
Nyní můžu, v rámci udržení dosavadní kondice, dvakrát(?) (radši jen jednou, jak je to namáhavé) týdně dojet a došlapat okreskami přes kotáry tam a nazpátek, a uvidět tak totéž pokaždé novým pohledem.

V každém případě je už tedy jasné, že jsem včera s vysokou pravděpodobostí určil místo, bod, začátek výseče, v níž by se případní adepti vybaveni minohledačkami mohli pokusit najít kdysi vystřelený pistolový náboj prošlý komusi šikmo lbí, jakož i k němu přináležející odmrštěnou nábojnici.

Já ustanoveno přibližné místo mám.
A co vy? Jak jste na tom mentálně?? Máte obdobně již vybraného svého příštího prezidentského kandidáta???


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (13)

30. ledna 2018 v 9:41



Fotografií ze včerejška mám sice dost, na několik příštích pokračování.
Zájmu je zveřejnit lůze však již o řády méně.

Zdejší galerie nejsou nežli svého druhu krematoria.
Novinové stránky, stejně jako monitory s obrazy poskytovanými programy všech zdejších televizních stanic, hromadnými pohřebišti nadějí.

V lese Lišky všchno dopadlo jinak, oproti mým předpokladům.
Místo jsem sice vytýčil pomocí pásek natažených na zemi, souhrnou délkou odpovídaly víceméně souřadnicím popsaným v protokolu z místa smrti. Představu výsledku jsem měl ovšem trochu jinou: ovinutá natažená páska kolem kmenů stromů, aby mi vymezovala jakýsi úhledný landart.

Namísto kmenů v udržovaném lese trnisko. Jiný obraz devastace posledních 29 let. Tedy vlád 3 prezidentů.
Výsledkem trnisko, popřípadě trniště, jež mi umožňovalo, namísto řádného ovinutí, nataženou červenobílou pásku slovanských barev véceméně jen pohodit.

Nalevo, díváme-li se od silnice na Rouské, bezprostředně od takto vytýčeného perimetru, se však nachází obrazec do hlíny a slehlých travin otisklé siluety ležící lidské postavy.
Možná paměť tamté dávné kdysi ještě lidmi ušlapané pěšiny...


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (12)

30. ledna 2018 v 9:35



A to je všechno?
Tak se zeptal jistý polárník, který se jako vůbec první z tvorů druhu homo dostal na Jižní pól, píšu s takovou zdánlivě nezaslouženou verzálou.

A co ještě?, ptal jsem se několikrát průběžně, když mě hned včera voliči i nevoliči Zemana a Drahoše připravili o 3 a ½ hodiny mého života.
Doběhl jsem k vlaku v Kunovicích, mašinfíra mi už neotevřel dveře soupravy, která ještě stála. Bóže, no co, tu hoďku snad ještě vydržíte, reagoval na můj pohled výpravčí. Po zbytečné hodině jsem potom ve Valmezu pročekal další hodinu, ovšem tu již přesně podle jízdního řádu. Před stanicí Mořkov hlavní trať zdechly všechny koně motoráku, trvalo další hodinu, nežli naši mršinu odtáhla z cesty dějin náhradní lomotiva.

Před tím vším debaklem se mi v lese Lišky povedlo označit přibližné místo Valíčkovy smrti tenkrát v roce 49.


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (11)

27. ledna 2018 v 8:26



Možná, že zrovna před chvíli, 2 minuty po 7. hodině ranní, si mě našel nápad, na jehož první inicující znění mě možná přivedla zejména tamta opakovanost slova divák - neboť v situaci, že o žádném kvalifikovaném divákovi v mém okolí, a to ani v tom (blogově) virtuálním, nevím.

V každém případě mi zabylo jasné, že modře zatržená slova by vydala za velmi dobrý titulek filmu - též že jsou v jisté korespondenci (nejméně) s názvem Jüngerovy knihy, kterou jsem si objednal už včera prostřednictvím MVS.


Až mi dojde, mohu si v ní číst pro inspiraci, sedě v ranních vlacích, příštích pár dnů směřující do stanice Kunovice-Loučka, pěšky k lesu Lišky, odpoledne zase toutéž trasou zpět - míním jezdit jako živý deník.

LES SVĚTEM


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (10)

26. ledna 2018 v 8:31



Taky znám jeden hrob nedaleko Jičína, s dřevěným křížem prostě sroubeným.
A do trávy pod něj odkládají z jakési piety zdejší voliči jejich barevné umělohmotné zapalovače, stává se z toho postupně cosi jako móda, mem, neboť jsem obdobné zahlédl už i na hrobu básníka Reynka - takže až toho bude mít jednou ten číhající nebožtík Josef Váchal dost, vyhází všechen takový alibistický sajrajt za zeď hřbitova.

Dlažební kostka o rozměrech 5x5x5, nebo parametricky podobný kámen, váží pouhou obsaženou hmotou víc nežli takový vyplynovaný zapalovač - dokonce je tu příklad skautské mohyly, sice se taky jedná o voliče, ale budiž, která za desetiletí dílčími kamínky očividně poporostla.

Kdo není agentem Kremlu a k tomu zapouzdřený bolševik, došel by, stalker mimo zákon, od vlaku 8 kilometrů pěšky, aby zazdil podle jiné pradávné křesťanské tradice do siluety lesní stavby hradu, jejíž místo hned na jaře vytýčím červenobílou (taky) umělohmotnou páskou.
Už se těším, jak voliči pokaždé vznikající stavbu rozmetají - jako třeba rozkopávali svíčky na hrobu Jana Palacha.

A další voliči od samého dnešního začátku neudělají zase nic - natož aby namísto prázdných zapalovačů obstarali plnohodnotné otisky příslušných povolovacích úředních razítek.


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (9)

26. ledna 2018 v 8:28



Citát pasuje na tehdejší úděl jich, tamtěch chlapů z hostýnských lesních bunkrů, stanů a improvizovaných přístřešků, týká se rovněž mne - nesouvisí však se žádným ze zdejších voličů.
Slova z knihy CHŮZE LESEM, kterou v jejím celku musím teprve přečíst, jsou tu jasně příslušná, vypovídající nebo odpovídající, dokonce návodná ve smyslu rozvíjejícího nápadu.

Lesní chodci v lese Lišky jsou dnešními voliči dávno navždy zapomenuti, místo smrti v severovýchodním cípu ničím neoznačeno - kdysi v takovém účelu vykoupení sloužily smírčí kříže nebo kapličky. Zeptal jsem se onehdy jednoho takového voliče známého jiným z televize, zdali by projekt na jednu takovou nevykonal, přistihl jsem ho, že zcela neslyší.
Teď, když tu mám živoucí příklad tamtěch ajzboňáckých hradů, proč jeden takový stalker nepostavit v lese, jen třeba k pouhému údivu dětem; postupně do romantického vzhledu výletní zříceniny tajemně zarůstající břečťanem?

Takový památeční čin jako námět je vlastně velmi prostý a k jeho uskutečnění by postačilo 100 + 1 listů různých povolení a 100 a 1 bouchnutí rozmanitých úředních razítek.
Vlastně jen 101 skutečných voličů.


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (8)

25. ledna 2018 v 13:28



Opodál v trávníku, vlastně hned vedle budovy nádraží v Kunovicích-Loučce mají stát dokonce 2 hrady, jenomže oproti tomu rajnochovickému monumentu zanedbatelně maličké.
I pro můj účel zveřejnění ve Wikipedii s názvem Stalker se pro nepatrnost naprosto nehodí, třebaže znám objekty ještě mnohem menší, mikroby a nebezpečné bakterie, dokonce i pouhé dílčí části atomů, které nesou indiviální jména, dokonce víceslovné taxonomické názvy.

Líto mi takové nevyužité příležitosti nebude, protože si mě už odchytil nápad další, ve zdejších intelektuálních poměrech naprosto nehorázný, dokonce možný k realizování přímo v tom lese Lišky.
Jak je možná zapsáno už dávno předtím v jedné filozofické knížtičce...


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (7)

25. ledna 2018 v 13:24



Pokud snad někomu připadá, že tento obrázek nikterak nesouvisí s tématem bolševiky popravených a zastřelených členů ozbrojené skupiny Hory Hostýnské, bohužel, bohužel, souvislosti jsou nasnadě.

Můj zájem o prezidentskou dceru Kateřinu není ani okrajový, takže jsem se domníval, že dělá barmanku někde ve Švédsku.
A ono, ejhle, předvčera se mi prostřednictvím internetu zcela letmo doneslo, že holčina studuje na londýnské univerzitě, a dokonce že antropologii.
Tedy obor, který spolu s jinými, jako hospodářsky neproduktovní, veřejně vyhazoval její otec ani ne před 3 lety ze studijních plánů zdejších univerzit.
Rozhlížel jsem se kolem sebe, a ono poznovu ejhle, v průběhu volební kampaně se na okolnosti takovéhoto rozporu netázal žádný z protikandidátů, čímž dali najevo, že oni též s dějinami jako každodenním prožitkem živoucí paměti rovněž nemají nic společného.
Tak mezi čím se tady volí?, tážu se v prostředí skleroticky dementním, dokonce si jist, že takovéto maskírovky by se ani tamti tenkrát zpod Hostýna zítra v pátek neúčastnili.


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (6)

25. ledna 2018 v 8:19



Tvrdívá se, že pokud ona vůbec nastane, je třeba nohama ihned následovat vlastní myšlenku...

Proto jsem hned ráno zítra nazítří absolvoval vlaky osobáky málem 100 kilometrů na místo tamté osmivrcholové hvězdy v Rajnochovicích, kde ze včerejšího pojmenovávacího nápadu samého poté nezbylo naprosto nic.
Objekt rozkládající se na ploše dobrých 4 metrů čtverečních už jméno má, dokonce zřetelně napsáno nad jeho vstupní bránou: Šaumburg.

Zatímní délku hesla Stalker ve Wikipedii tedy měnit nebudu, nejsem zastáncem přejmenovávání s každým novým režimem - Rajnochovice se mi však nestanou bránou k mým příštím pěším putováním do lesa Lišky, jejich startem zůstane i nadále nádraží v Kunovicích-Loučce, dokonce, možná, je trasa odtamtud i kratší; a navíc její nutnou délku, skrze podrážky, už znám.


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (5)

24. ledna 2018 v 8:48



K dotyčnému zatím němému místu v lese Lišky je třeba nejdříve dospět.
Je tak možno učinit pěšky, ze 2 stejně vzdálených míst výstupních železničních stanic, v obojím případě po absolvování zhruba 6 kilometrů.
Objekt na mapě, s číslem popisným 77, znamená nízkou budovu venkovského nádražíčka přináležejícího ke vsi, z níž pocházelo nejvíce bolševiky odsouzených osob podílejících se na činnosti ilegální odbojové skupiny s názvem Hory Hostýnské.

Objekt označený mystickým znamením hvězdy s 8 vrcholy, nalézající se necelých 100 metrů napravo uvnitř kruhu silničního objezdu, je možno použít i jako jakési brány do říše určující, popřípadě odvozeně pojmenovávací, praxe internetové encyklopedie Wikipedie, v níž doposud slovo s/Stalker znamená i název jakéhosi hradu ve Skotsku.



.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (4)

23. ledna 2018 v 13:33



V případě zájmu, tedy přistoupení kohosi do probíhající mé promluvy, se může stát pro její další průběh výhodné, nebo alespoň vstřícné, zbavit se (a to důvěřivě!!!) dosavadního diskurzu ve prospěch načetí nového.
Byť na totéž téma, jež zní řeč místa - s novým blogem z nových příspěvků však od jiných vrat než dosavadního přístupu.

Hranice mých slovních popisů jsou okraji mapy jednotvárně placatého světa mého zájmu.

Především však ale smyslem snahy nebo záměru rozmluvit tamto lesní místo, na němž v roce 1949. k onomu zabití došlo.


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (3)

23. ledna 2018 v 8:44



Místo samo, pravoúhlý roh severovýchodního cípu lesa, v němž tenkrát mrtvola ležela, vypadalo po pouhém půlroce od incidentu, v průběhu leteckého mapového snímkování, zhruba takto.
Tvořil jej obdélník plochy o rozměrech přibližně 50 x 40 metrů porostlý ponejvíce habry a břízami, tedy pouhých 20 arů případného zájmu, parcela velikosti dílčí části běžného vesnického hřbitova.



.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (2)

23. ledna 2018 v 8:37



Výzva z mém předešlém blogu nikoho neoslovila: nenašel se tedy jejím prostřednictvím nikdo, kdo by mi chtěl stát za zájem.
Přičemž samo ono vyjádření slovem nikdo je shrnutím objektivního stavu naprostého nedostatku stalkerů - a proto je zcela lhostejné, koho který ze zdejších domorodců vybere za pár dnů z dvojice lístečků s nabídkou kandidátů Zemana či Drahoše.

Změna skrze urny nenastane - vždyť budou naplněny jen pouze popely hlasů dávno zesnulých.



.