Únor 2018

POMOCNÁ ŠKOLA. (4)

27. února 2018 v 14:01


Jsou tací, že jim stačí hned ráno natvrdo říct, a oni mají potom hnedka už před polednem hotovo.



Píšou tam sice o ní v potvrzení jako o seniorce, třebaže ona je snad ještě pořád mimořádně čupr holka, mezi zdejšími domorodkyněmi úúúúúúúúplná mladice.

Doufám tedy, že s touhletou omladivší se hadicí začneme být na můj úkol hned 2.

Sice bude syčet, po Klatovské jedy prskat, předpokládám však, že, na rozdíl od jiných navlečených ve svlékacích vepředu propínacích šatech, už je v tom.


.

POMOCNÁ ŠKOLA. (3)

27. února 2018 v 8:30




Dovolil jsem si ukázku z mé ne zas až tak bohaté pošty - oba pisatelé mají vysokoškolské vzdělání, jeden z nich dokonce na vysoké škole vyučuje, zatímci pisatelka je mnohokerou babičkou.
A tak mobilem bába fotí, natáčí, výsledky jako divá vkládá na fejsbuk, aby se jimi pochlubila sousedkám - ale totéž do mailu vložit nesvede.

Přečíst by prostřednictvím videa do mobilu uměla, což o to - jenomže když se nedostává zcela samozřejmého spoluúčasného zájmu, odeslat výsledek pouhým jediným 1 kliknutím není možno.

Pokud by kdo totéž jednoduché svedl prostřednictvím zcela samozřejmého mobilu, text pro ni takovou rád zopakuji, jak i pro případného jeho - jedná se o odstavec vyťatý z dobového estébáckého protokolu.
A sázím jej jako návnadu opakovaně.


Já sám se budu dneska celé dopoledne pokoušet o cosi na internetu, přesněji v celoobrazovkovém režimu v mapách na googlu (jestli cosi takového vůbec jde), co jsem doposud nikdy nedělal - vždyť pořádná filmařina si ovšem od odsouzených žádá různé výmyky...

Vysokou školu mám taky absolvovánu - pro červený diplom mi náležející jsem si ovšem na promoční pódium už 25 let nevyšel.


.

POMOCNÁ ŠKOLA. (2)

20. února 2018 v 13:36


Dneska jsem se v Lidovkách dočetl, že v této zemi ročně propadne 2 000 žáků základních škol.
Přesto ve svých 15 letech dostanou všichni takoví o/Občanský průkaz, jak je takovým elitám vydáván už od podzimu roku 1948, od tehdejšího počátku v duchu odkazu Vítězného Února.
Kdyby se ovšem o/Občanské průkazy jmenovaly jako jinde v civilizaci a propadajících bylo alespoň 10x více, téma by mě možná začalo zajímat.

Zatím tedy setrvám na stanovisku, že zrovna takoví reprezentanti jsou těmi nejoptimálnějšími jednotlivci davu, který tady docházívá k volebním truhlám - přičemž nemohu vyloučit, s ohledem na dosavadní výsledky návštěvnosti, že takto vyladění vlejzají v absolutních počtech na čumendu i sem.


Mobilům, popřípadě debilům, jak známo, jsou, například, verzály přímo zbytné.

Ale pokud třeba vám, madam, předchozí podnět připadá zajímavý, tak ho učiňte ještě zajímavějším: třeba tím, že si před ústa dáte telefon (ale na rozdíl od tohoto figuranta ve filmovém formátu našířku), a obdobně nahrajete třikrát vámi vyslovenou dvojici slov epistémé + místo. A to video že mi pošlete na jazyk.mista@seznam.cz .
Děkuji.

Jak by měli učinit i jiní, co ještě vejdou sem.

Obdobně by mi byly užitečné i záznamy různých závěsných předmětů, které, poháněny větrem, jsou schopny hluku nebo melodie - dary, nebo jen videozáznamy, předmětů o váze co nejméně dekagramů, aby je bylo možno zavěsit na trnové haluze tvořící mnou stanovené místo v severovýchodním cípu lesa Lišky 3 kilometry pěšky za Kelčí.


.

POMOCNÁ ŠKOLA. (1)

20. února 2018 v 13:34


Začal jsem tedy včera nový blog.
Nevídáno, hned na jeho 2. díl jsem se dneska ráno setkal s reakcí.


Samozřejmě, dotyčná výzva k filmování platí i zde - v prostředí zcela omezeném, dokonce nějak amputovaném, ve zpětných reakcích, což lze sice pochopit, poněvadž není každý s mobilem před očima hned bold.

Popřípadě jean-luc, esejista.


.

ZA ZRAKEM. (5)

16. února 2018 v 8:32



Kdyby se včera bylo jednalo o kterousi olympijskou disciplínu, dosáhl bych v takovémto trojboji mimořádně dobrého výsledku: 1 dělené místo 2. - 3., 1 místo 2., stříbrné, 1 místo 5., vše za celou několikatýdenní existenci tohoto blogu.
Byť tedy medajlově najedenkrát více nežli reprezentanti nějakého toho třebas Monte Carla, přesto odsud odcházím.


.

ZA ZRAKEM. (4)

15. února 2018 v 13:37


A to úplně...

Proto na sám konec psaní zde si snad mohu dovolit 2 anekdoty - při čtvrté/4. cestě do Lišek, možná už příští týden, mi k nějakému tomu smání zas až tak nebude...




.

ZA ZRAKEM. (3)

15. února 2018 v 9:06



Přednáška famáckého profesora Petříčka, z jejíhož citátu jsem si dovolil udělat slejdšou, se jmenuje Místa mimo místa, takže, zdálo se, že souvisí s mým tématem hodně bezprostředně.


Přiložil jsem sem odkaz na ni, poněvadž jsem nedokázal profesorem Petříčkem zmíněné texty lokalizovat, zdali vyšly a kde je najdu v češtině, napsal jsem v tomto smyslu dotazy po takovýchto místech, a poslal je ještě s jinými panu profesorovi mailem.
Nemohu přece předpokládat, že kdokoli z ...e... a b.... došlých tady se takovouto rekognoskací zaujme.

Začal jsem tedy s jistou analogií, jako porovnáním - včera jsem přece zmínil, že vyhlížím mail od jedné mladé lesbičky, abych jí průběžně poskytoval informace. Zatímco panu profesorovi jsem mail odeslal, abych nazpátek žádoucí informace obdržel.
Nastane-li paralelita, oba výsledky porovnávat bude možno.

Obdobný mail jsem poslal do Brna panu docentu Jozefu Cseresovi, jsem tedy nachystán - škoda jen, že už nežije plzeňský pan docent Fiala, navýsost užitečný výsledek bych měl nazpátek hned.


.

ZA ZRAKEM. (2)

14. února 2018 v 14:01




Včera navečer, zhruba v 17:30, jsem se v čekárně valmezského nádraží dal do hovoru s mladičkou, asi tak sedmnáctiletou, lesbičkou. Na záležitosti místa, jimiž se zaobírám, tentokrát nedošlo - poněvadž však dotyčná slečna nebyla žádná jen tak domorodě standardně obyčejnská blbka, vyplynulo, že pokud se mi ozve na mail (a bude-li mít hřbet, jak má mít správná mula), připravím ji korespondenčně natolik, aby za rok zvládla i s přijetím pohovory na scenáristiku FAMU.

Na záležitosti místa samého snad v této souvislosti taky dojde...


.

ZA ZRAKEM. (1)

14. února 2018 v 10:18



Zpřesňující odkaz/Neurčeno pro ..b.e a ..b.y: https://vimeo.com/255724616 .

Celé toto video, s dramaturgicky hodně zajímavou dílčí pasáží o možném způsobu inscenace hry Romeo a Julie, zde: https://www.youtube.com/watch?v=iM2nz9zhuLE .


.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (9).

12. února 2018 v 13:47


Tak tedy abych všechno předchozí shrnul, poněvadž zima je dlouhá, ve zbývajícím jejím čase se teď někde jinde na blozích budu věnovat slovu episteme, které pro mne s řečí místa souvisí, a pro zdejší nositele o/Občanských průkazů je stejně neznámé nebo nezvládnutelné jako všechno, s čím bych si zde jako tématem ještě začal.


Místo, které mluví, a já jeho prostředním dostávám zprávy, popřípadě cosi jako inspiraci, se může nalézat kdekoli, třeba na přihlašovací stránce serveru pismak.cz - a já k tomuto poslednímu vzkazu mohu dodat, že škoda jen, že odesílatelka je rodnou matkou dcery vystudovavší tzv. prostorovou tvorbu, což jako pro mne nulový rozvíjející význam s fenoménem místa více nežli jen bezprostředně souvisí.

Též ono Sejdeme se na vrcholu Empire State Buidling může nastat kdekoli, v bezprostředních okolnostech příštích míst i času, nabídka k takovémuto pastiši se ovšem nesmí dít v prostředí naditém mrtvolami ducha, zájmu, kompetentnosti, popřípadě odvahy.

Stalkeři zde nejsou, málem už 30 roků pouze sovětská potáhla k truhlám uren volebních v prostředí všeobklopující všzahrnující mrtvolnosti, s nimiž ovšem nemůže být nastaven žádný cíl.

Z čehož i ty konce navenek burácejícího jako uragány plynou takové nijaké rozplizle se vytrácející...

Všechno zásadní tu probíhá už desetiletí za veřejným zrakem.



.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (8).

12. února 2018 v 13:34



Inu, záměr s postavením kamínkového hradu v severovýchodním cípu lesa Lišky je prostřednictvím tradice (nejenom) popartu intelektuálně oprávněný, dokonce snad i opodstatněný - je ovšem nutno být velmi bedlivý k/vůči případnému snadno se nabízejícímu kýči: jak k čemusi takovému došlo v dotyčném článku pana Vávry nejméně podvakrát hned v dalším případě.


A ještě jedno si dovoluji: tímtéž opentlenost víceméně téhož rozměru jiného místa.


Jaký záměr nebo význam je tu omezen?

Jak, nebo čím, se taková ona na pohled tatáž červenobílá omezenost liší od oné vymezenosti, kterou jsem onehdy způsobil na pár metrech čtverečních v severovýchodním cípu lesa Lišky?

Doufám že si kdosi povšimnul jiného/odlišného příběhu - ty šrouby zapuštěné v jámě do betonu přece při nepozorném pohledu vypadají jako postavy nějakých skřítků, inženýrů a stavbyvedoucích, po staveništi jdoucích, postávajících, rokujících, asi tak.

Jak nahoře, tak i v díře dole.


.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (7).

12. února 2018 v 6:38


Na ukázku trojice citátů z článku Jaroslava Vávry v Britských listech z roku 2003:






.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (6).

10. února 2018 v 9:01


Namísto komentářů:




Kdybych byl idiot nadit pejchou, mohl bych ve slávě skončit - střízlivě však posuzováno, nacházím se stále pořád světelné kilometry od začátku případného filmu - přehlížen ovšem v mé snaze tak nějak jako okurkové řezy potopené v láku uvnitř průhledné sklenice vystavené na polici supermarketu, za zraky, neboť obklopen tuzemsky typickým nezájmem macarátů bez zraku.

Macarát nemůže ničeho dohlédnout.

(To aby se sem vešel i nějaký ten aforismus...)


.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (5).

9. února 2018 v 13:19




Pokud ano, tak proč neděje se tady?

( *** Za zrak jdoucí, popřípadě jedoucí - například do železniční stanice Kunovice-Loučka, odtud pak pěšky do lesa jménem Lišky.)


.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (4).

8. února 2018 v 9:54






I pro hloupost překladatelů nejenom film v této zemi není možný.

(Panorama je pohyb kamery umístěné na stativu - ovšem nejpůvodnější autor zde mínil zajisté jízdu: tedy průběžné soustředěné míjení kteréhosi dotyčného objektu.
Kamerou stojící kolmo i se stativem umístěnou na vozíku.)

Je kniha místo?


.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (3).

7. února 2018 v 13:43






Ani přes takovéto včerejší theatrum cesta k zázraku zde nevede.



.

ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (2).

6. února 2018 v 9:58



Případný zázrak mluvy by nás snad rozpomenout mohl...


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (32)

6. února 2018 v 9:53


ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (1).

Neboť stejné jako tady, je vždy i tam.

Tam se nikdo další nezajímá, jakož ani tady.


Tam je místo - stejně i tu.


Pokud, místo je něco jako hrobka, která také nemluví?

Je-li však textem cosi jako kniha, potom místo není nežli čímsi jako hláskou, dokonce jen jejím znakem?

Ovšem každý znak je zase textem, jak nejlíp by mi snad mohli z jejich zkušeností potvrdit grafici; nebo možná i znalci štětcem psané čínštiny.


Lze se zrovna tak ptát, v čem spočívá řeč zrovna téhleté hry připomínající transmutaci, popřípadě transsubstancionalizaci, popisující náhlý přechod stavu jedné hmoty na jinou?

Řečová hra pravidel zrovna téhleté řečové hry?

Řeč tohoto sama?


Kde nic zaručeně není, obvykle se nehledá.

Našinci se již staletí v takových místech už ani nespoléhají na zázrak.

Jak pro ně už zůstane i na (nebo v) místě tomto.

Neboť místo je pro ně zřejmě cosi jako už dávno nejsoucí okamžik.


Místa k nám mluví jejich okamžiky?

Místo k nám mluví pouze okamžikem zásvitu jeho zamřelého dění?


Film v tomtéž smyslu rovněž není to, co vidíme - nýbrž spíše to, co se jeho prostřednictvím děje mimo viděné, popřípadě zpodobované?



Pak ovšem ani film podle takovéhoto pravidla nelze mezi našinci zhlédnout - natož natočit.


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (31)

5. února 2018 v 13:29



Jak jsem mínil, knihu jsem dočetl - bohužel, případné pasáže o čemsi jako řeči místa v ní, ba ani v nezřetelných nápovědích, obsaženy nebyly.

Jediné co mě v ní překvapilo, že mezi těmi všemi slovy napsanými v raně poválečném Německu se ani jednou neobjevila slova jako genocida, nebo holocaust.
Intelektuální situace tedy nemlich stejná, jako se rozprostírá doširoka okolo mne.

Řeč, popřípadě jazyk, místa.

Kdybych svedl, zkusil bych se tu ve prospěch téhle věty namáhat nějak jinak - ale co kdyby byla nápověď, jak v čemsi dílčím postupovat, už obsažena v onom sobotním námětu mapy jako ukladanky, po anglicku puzzlu?


.

POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (30)

5. února 2018 v 7:48



Předchozí ukázka sice s lesem Lišky přímo nesouvisí - přesto je přímo báječnou ilustrací blbství zdejších domorodců.

Jmenovalo se to v estébácké služební nomenklatuře Mozaiková metoda sběru informací, a v jisté formě ji na tomto blogu používám i já.
Pro estébáky nebylo podstatné, aby věděli hned a všechno, jim postačila setrvalá mravenčí píle a skládání z drobečků. Z útržků, ze zpráviček naoko zcela malicherných, které však poskládány do celku se stávaly vyšetřovancům nebo vyslýchaným osudovými.

Kterýsi jeden ze 3 agentů na mne nasazených (nebo kdosi jiný) jim sdělil, že mám radši kremžskou hořčici - a já se při výslechu naráz opotil od krku až pod anus. Z pocitu, že o mně vědí opravdu všechno.
Slyšel jsem před roky v televizi říkat jednoho agenta, že nedonášel, neudával, a pokud na něj tlačili, že jim říkal samé takové blbosti jako byla barva a vzor na šatech emigrovavší herečky, která sem přijela nazpátek na návštěvu.
Opravdu výborným je v těchto okolnostech agent Jára Nohavica, se kterým jsme měli společného agenta krycím jménem Španěl, on ještě Škrabala. Takže vím, že on (Jára) tvrdí, že nezradil, a pokud snad naléhali, že je krmil jako rybičky drobnůstkami jako byla barva koberce v pokoji bytu Karla Kryla.
Nebo ustavení nábytku v něm.
Kdyby byli připravovali atentát, nemohli mít přesnější informace...

Poválečných členů KSČ bylo dohromady něco kolem 5 000 000, na seznamech agentů je nenajdete, poskytovali totiž informace na požádání operativců StB přímo, per huba, jak se říkává.

V souvislosti s podpisem na útržku zprávy o obchodníku Juklovi pouze jsem znechucen, že jsem kdy byl fanouškem fotbalistů pražských Bohemians...


.