POKRAČOVÁNÍ NA PŘÁNÍ (32)

6. února 2018 v 9:53


ČEKÁNÍ NA ZÁZRAK (1).

Neboť stejné jako tady, je vždy i tam.

Tam se nikdo další nezajímá, jakož ani tady.


Tam je místo - stejně i tu.


Pokud, místo je něco jako hrobka, která také nemluví?

Je-li však textem cosi jako kniha, potom místo není nežli čímsi jako hláskou, dokonce jen jejím znakem?

Ovšem každý znak je zase textem, jak nejlíp by mi snad mohli z jejich zkušeností potvrdit grafici; nebo možná i znalci štětcem psané čínštiny.


Lze se zrovna tak ptát, v čem spočívá řeč zrovna téhleté hry připomínající transmutaci, popřípadě transsubstancionalizaci, popisující náhlý přechod stavu jedné hmoty na jinou?

Řečová hra pravidel zrovna téhleté řečové hry?

Řeč tohoto sama?


Kde nic zaručeně není, obvykle se nehledá.

Našinci se již staletí v takových místech už ani nespoléhají na zázrak.

Jak pro ně už zůstane i na (nebo v) místě tomto.

Neboť místo je pro ně zřejmě cosi jako už dávno nejsoucí okamžik.


Místa k nám mluví jejich okamžiky?

Místo k nám mluví pouze okamžikem zásvitu jeho zamřelého dění?


Film v tomtéž smyslu rovněž není to, co vidíme - nýbrž spíše to, co se jeho prostřednictvím děje mimo viděné, popřípadě zpodobované?



Pak ovšem ani film podle takovéhoto pravidla nelze mezi našinci zhlédnout - natož natočit.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama